Největší křivda, které se stát dopouští na českých důchodcích. Jinde v Evropě je to nepřípustné

Čeští senioři každý rok s napětím čekají, o kolik jim stát přidá k důchodu. Jenže zatímco se valorizace tváří jako spravedlivé řešení, realita ukazuje, že jde o systém, který důchodce znevýhodňuje. V mnoha zemích Evropy by podobný přístup neprošel.

Valorizace důchodů v Česku je nastavena jako procentuální navýšení, například o 3 nebo 5 procent ročně. Jenže v praxi to znamená, že čím vyšší důchod někdo má, tím víc dostane přidáno. A naopak. Důchodce s podprůměrným důchodem tak získá výrazně méně, i když čelí stejnému nárůstu cen energií, potravin nebo nájmů jako všichni ostatní.

Tento způsob přidávání peněz vedl Miroslav Kalousek už před lety k ostré kritice: „Největší křivda, kterou vidím na českých důchodcích od všech minulých vlád, byla valorizace v procentech,“ řekl v rozhovoru. Podle něj by stát měl navyšovat důchody plošně o pevnou částku, aby pomohl hlavně těm s nejnižšími příjmy.

Když dostává víc ten, kdo má víc

Ukázkovým příkladem nespravedlnosti může být situace dvou důchodců: jeden pobírá 14 000 korun, druhý 24 000 korun. Při tříprocentní valorizaci dostane první přidáno 420 korun, zatímco druhý 720 korun. Rozdíl činí 300 korun měsíčně, tedy 3 600 korun ročně. Přitom oba čelí stejnému zdražování.

Přitom evropské standardy jdou jinou cestou. Například v Nizozemsku nebo Rakousku je systém nastaven tak, aby důchody udržovaly kupní sílu. Tedy aby lidem zůstávalo „stejné množství chleba v košíku“, ať už mají jakýkoliv důchod.

Náhradový poměr: Češi výrazně zaostávají

Dalším ukazatelem, kde Česká republika pokulhává, je takzvaný náhradový poměr. Jde o podíl průměrného důchodu vůči průměrné mzdě. Podle dat Eurostatu z roku 2021 byl v Česku tento poměr zhruba 42 %. Od té doby se situace mírně zlepšila, ale v roce 2024 zůstává pod evropským průměrem, který se pohybuje kolem 50 až 55 %.

Pro srovnání: v Rakousku přesahuje náhradový poměr 60 %, ve Francii dokonce 70 %. Český důchodce tedy po odchodu do penze přichází o větší část své kupní síly než jeho západoevropský protějšek. A to i přesto, že životní náklady se mnohde začínají srovnávat.

Valorizace je sice každý rok oficiálně prováděna, ale realita v obchodech, lékárnách a na poště mluví jinou řečí. Růst cen v posledních letech převyšoval přírůstky důchodů, zejména u seniorů s podprůměrnými příjmy. Například v roce 2022 činila inflace přes 15 %, zatímco pravidelná valorizace v lednu 2023 zvýšila důchody v průměru o 825 korun, tedy o necelých 7 %.

Navíc v roce 2023 stát snížil mimořádnou valorizaci, která měla být reakcí na prudký růst cen. Senioři tak reálně tratili, protože valorizace nepokrývala skutečné výdaje. A i když se od ledna 2025 naplánovalo navýšení důchodů v průměru o 358 korun měsíčně, mnozí odborníci upozorňují, že to stačit nebude, pokud inflace zůstane nad čtyřmi procenty.

Důchodová chudoba? V Česku čím dál větší problém

Dopad současného systému valorizace není jen teoretický. Zpráva Českého statistického úřadu ukazuje, že roste počet seniorů ohrožených příjmovou chudobou. Zvláště zranitelné jsou ženy, které celý život pracovaly za nižší mzdu a nyní dostávají podprůměrné důchody.

Přitom v zemích, jako je Německo nebo Belgie, existují mechanismy, které chudobu mezi seniory cílí přímo a aktivně potlačují. Například minimální garantovaný důchod nebo příspěvky na bydlení navázané na důchodový příjem.

Český model v evropském kontextu

Není to jen o číslech. Je to i o filozofii. Zatímco západní Evropa vidí stáří jako období, které má být důstojné a ekonomicky bezpečné, český systém zůstává více technokratický. Oporou je vzorec, ne člověk. A i když politici opakovaně mluví o nutnosti důchodové reformy, výsledkem je spíš záplatování záplaty.

Kalousek to ve zmíněném rozhovoru shrnul jasně: „Za mě se důchodci měli lépe, protože se jim zvyšovala životní úroveň. Dnes dostávají přidáno číslem, ale v peněžence mají méně.“

Co se dá změnit?

Možností existuje několik, například kombinace pevné částky a procenta, aby systém pomáhal více těm, kteří to potřebují. Odborníci se shodují, že by měl být důraz kladen spíše na reálnou kupní sílu než na matematický růst. Důchod by měl stačit na základní potřeby, bez nutnosti šetřit na lécích nebo topení.

Zároveň je třeba zohlednit fakt, že populace stárne a bez zásahu se zvyšuje riziko, že do důchodového věku vstoupí stále více lidí s nízkými příjmy z produktivního věku. Pokud se systém nezmění, bude nespravedlnost jen narůstat.