Vědci zrentgenovali slavný da Vinciho obraz Madona ve skalách. Podívejte se, co našli ve druhé vrstvě. Svět se otřásá z ohromujícího objevu

Když vědci poprvé v historii detailně prozkoumali slavný obraz Leonarda da Vinciho Madona ve skalách pomocí nejmodernějších zobrazovacích technologií, výsledky překvapily nejen odborníky, ale i širokou veřejnost. Pod povrchem ikonického díla se totiž nachází zcela jiná kompozice, která dlouhá staletí unikala lidskému zraku. Nově získané poznatky tak mění pohled na vznik obrazu a zároveň ukazují, jak složitý a mnohovrstevnatý byl samotný proces tvorby jednoho z nejznámějších malířů všech dob.

Už od svého vzniku budí Madona ve skalách zájem veřejnosti nejen kvůli tajemné atmosféře, ale také díky dlouhodobým diskuzím o jejím smyslu a původu. Zatímco fanoušci umění vnímají především harmonii výjevu a mistrovskou práci se světlem, umělečtí historikové upozorňují na řadu nejasností a zvláštností v kompozici i v historii samotného obrazu. Nyní je zřejmé, že tyto otázky nebyly plané, protože Leonardo da Vinci zakryl finální vrstvou malby původní návrh, který se v mnoha ohledech zásadně liší od známé podoby díla.

Obraz plný tajemství

Obraz Madona ve skalách patří mezi nejznámější díla Leonarda da Vinciho a představuje biblickou scénu setkání Panny Marie s malým Ježíšem, svatým Janem Křtitelem a andělem v tajemném skalním prostředí. Kompozice obrazu je založena na apokryfní tradici, která popisuje, jak se Marie s Ježíškem a Josefem ukryli při útěku před Herodem a v jeskyni se setkali s malým Janem Křtitelem, chráněným andělem. Malba je známá svou zvláštní atmosférou, kde tmavá, téměř snová krajina skal vytváří symbolický rámec pro duchovní setkání postav.

Symbolismus obrazu je bohatý a víceznačný. Jeskyně a skály evokují nejen úkryt, ale také odkaz na počátek života a ochranu, jakou Marie poskytuje Ježíši i Janu. Rostliny a voda v popředí mají náboženský význam: například voda může představovat křest a duchovní očistu, zatímco vybrané květiny odkazují na nevinnost a utrpení. Leonardo propracovaně využil světlo a stín k vytvoření dojmu hlubokého prostoru a duchovní hloubky. Gesta a pohledy postav zdůraznil vztahy mezi nimi: Marie ochranitelsky objímá Ježíška, anděl ukazuje na Jana Křtitele, což naznačuje jeho pozdější roli předchůdce Krista. Celek působí harmonicky, ale zároveň zneklidňujícím dojmem díky ponuré krajině a neobvyklému umístění figur. Madona ve skalách tak propojuje prvky náboženské tradice s Leonardovým zájmem o přírodu, psychologii postav i symbolické významy, které podněcují k hlubšímu zamyšlení nad smyslem života a duchovního poslání.

Da Vinciho obraz ukrýval tajemství 500 let

Když odborníci z Národní galerie v Londýně spojili infračervenou reflektografii, rentgenovou fluorescenční analýzu a hyperspektrální zobrazování, mohli doslova nahlédnout pod vrchní vrstvu barvy a poprvé s vysokou přesností rekonstruovat, co Leonardo se svým dílem původně zamýšlel. Analýza jasně ukázala, že pod konečnou malbou existuje zcela odlišný návrh. V původní kompozici byly postavy rozestavěné jinak a některé z nich chyběly úplně. Zásadním zjištěním je, že v první verzi zcela chyběl Jan Křtitel, který je ve finální podobě obrazu jednou z hlavních postav. Ježíš byl naopak umístěn blíže andělovi, který jej objímal, a Panna Marie byla vyobrazena na jiné pozici. Takové odhalení přineslo zcela nové otázky ohledně Leonardova tvůrčího procesu i důvodů, které jej vedly ke změně kompozice v průběhu práce.

Jak pomohly nové technologie

Použití rentgenové fluorescenční spektroskopie v kombinaci s pokročilými digitálními algoritmy umožnilo odborníkům analyzovat každý milimetr plátna do hloubky, aniž by samotný obraz museli jakkoliv poškodit. Tato technologie dokáže rozlišit jednotlivé chemické prvky ve vrstvách barvy a tím i odhalit různé podmalby, které zůstaly po staletí skryté. V případě Madony ve skalách sehrál důležitou roli zinek, který byl použit v prvním nákresu a díky němu bylo možné původní linie přesněji rozpoznat.

Další důležitou metodou byla infračervená reflektografie, která zachycuje tahy štětcem a drobné detaily ve spodních vrstvách obrazu. Hyperspektrální zobrazování pak poskytlo detailní mapu různých pigmentů použitých v průběhu malby. Kombinace všech těchto dat umožnila vědcům sestrojit podrobný rentgenový pohled do minulosti a vystopovat, jak se obraz během tvorby proměňoval.

Co odhalená vrstva říká o Leonardovi a době vzniku díla

Zjištění, že Leonardo da Vinci původní návrh Madony ve skalách zcela přepracoval, potvrzuje, že byl nejen génius, ale i člověk, který se neustále vyvíjel a nebál se při práci vykročit jiným směrem. Práce s kompozicí, světlem i pozicemi jednotlivých postav nebyla v jeho případě nikdy finální, dokud nebyl s výsledkem skutečně spokojen. Historici dnes upozorňují, že podobně proměnlivý přístup byl v renesanci častější, než se dosud myslelo, a že i ta nejslavnější díla vznikala často skrze pokusy, změny a přemalovávání.

Zároveň se ukazuje, jak důležitou roli hráli samotní zadavatelé obrazu. Madona ve skalách byla původně určená pro oltář v milánském kostele, což znamenalo, že Leonardo musel brát v potaz nejen své vlastní představy, ale také požadavky klienta. První verzi obrazu sice dokončil, nakonec ji ale prodal soukromému mecenáši a zadavatelům musel dodat novou, přepracovanou variantu. Je tedy možné, že některé změny v kompozici vycházely právě z těchto praktických důvodů.

Zároveň je fascinující sledovat, jak se v obou verzích Madony ve skalách mění celkové vyznění i barevnost díla. Starší pařížská varianta působí teplejším a harmoničtějším dojmem, zatímco mladší londýnská verze je kontrastnější, s ostřejším světlem a chladnější atmosférou. Rozdíly jsou patrné i v ikonografii a výrazech postav.

Nový pohled na dílo i dějiny umění

Objev původního návrhu Madony ve skalách jasně dokládá, že ani nejslavnější renesanční mistři nepracovali bezchybně a že cesta k finálnímu dílu mohla být dlouhá a složitá. Skrytá vrstva pod Leonardovým obrazem dnes inspiruje historiky, restaurátory i milovníky umění k dalším otázkám: Co všechno nám ještě staré malby dokážou říct, když se na ně podíváme novýma očima a jaké další příběhy zůstanou možná navždy ukryté pod povrchem.