Na pohovoru na uklízečku jsem řekla jednu větu a dostala přidáno 15 tisíc a volné víkendy

Uklízečky patří mezi nejpodceňovanější profese vůbec. Mnozí lidé tuto práci vnímají jako podřadnou, vyčerpávající a mizerně placenou. Realita ale často ukazuje pravý opak. Právě ti, kdo udržují pořádek a hygienu ve firmách, školách nebo nemocnicích, nesou zodpovědnost za prostředí, ve kterém se každý den pohybujeme. A přestože se může zdát, že na podobné pozici není moc prostoru pro vyjednávání, jeden příběh z diskuzního fóra ukazuje, že i při pohovoru na uklízečku lze udělat dojem a získat víc, než člověk čekal.

Narazili jsme na vyprávění ženy, která se podělila o svou zkušenost s pracovním pohovorem. Stačila jí jediná věta a odešla s nabídkou o 15 tisíc korun vyšší, než původně čekala, a navrch s volnými víkendy. Ukázalo se, že otevřenost, sebevědomí a schopnost pojmenovat nejen svou kvalifikaci, ale i své potřeby, může i v běžném pohovoru přinést nečekaně dobrý výsledek.

Uklízečka odešla s výhodnou nabídkou

Podle jejího vyprávění šla na pohovor bez velkých očekávání. Věděla, že má za sebou dlouhé roky zkušeností s úklidem, ale zároveň si nebyla jistá, jak bude zaměstnavatel reagovat na její požadavek volných víkendů. Když přišla řeč na to, proč se o práci uchází, jednoduše zmínila svou dlouholetou praxi a dodala, že se o víkendech stará o nemocné rodiče, a proto nemůže pracovat o víkendech.

Reakce personalistů ji překvapila. Místo odmítnutí nebo ústupků přišlo uznání a konkrétní nabídka, vyšší plat i přizpůsobení pracovní doby jejím potřebám. Ukázalo se, že právě její otevřenost a schopnost stručně, ale sebevědomě pojmenovat své silné stránky a zároveň potřeby, hrály hlavní roli v tom, proč ji nakonec vzali.

Prodat se není drzost

Spousta lidí má zafixovanou představu, že na pracovním pohovoru by měli působit především pokorně. A tak místo toho, aby mluvili o svých schopnostech a úspěších, raději zůstávají v pozadí. Přitom schopnost „prodat se“ je jedním z hlavních faktorů, které personalisté sledují. A to i na pozicích, kde se to na první pohled možná nečeká, jako je například uklízečka.

Uchazeč by měl znát svou hodnotu a umět ji přeložit do konkrétních situací, třeba kolik let praxe má, jaké typy prostorů uklízel, v jakém režimu pracoval, zda měl na starosti speciální úkony (např. úklid po stavebních pracích nebo sanitární čištění) a jak zvládal náročné podmínky.

Tipy odborníků se shodují: nemluvte obecně, buďte konkrétní. Místo „mám zkušenosti s úklidem“ je lepší říct: „Pracovala jsem osm let v nemocnici, kde jsem měla na starosti operační sály, kde jsem dodržovala přísné hygienické standardy.“ To je věta, která zaujme. A přesně takové věty rozhodují o tom, kdo odejde z pohovoru s lepší nabídkou.

Když máte požadavky, řekněte je

Zatímco mluvit o silných stránkách je důležité, stejně tak zásadní je i umět pojmenovat své potřeby. Řada lidí se bojí říct si například o volné víkendy, kratší úvazek nebo úpravu směn. Mají pocit, že by tím mohli přijít o šanci. Ale opak může být pravdou. Férová a otevřená komunikace hned na začátku pomáhá oběma stranám nastavit reálná očekávání a předejít zklamání nebo frustraci později.

Je důležité mluvit o svých omezeních tak, aby bylo jasné, že vám nejde o úlevy z lenosti, ale že máte objektivní důvody. V případě zmíněné uchazečky o místo uklízečky byla situace jasná, volné víkendy potřebovala kvůli péči o nemocné rodiče. Přidala k tomu letitou praxi, a výsledkem byl nejen respekt ze strany zaměstnavatele, ale i výrazně lepší pracovní nabídka.