Za socialismu jsme to dostávali všichni zdarma, dneska to lehce prodáte za 10 milionů

Ještě nedávno jsme si v těch bytech hráli s céčky, dívali se na Dietla a věšeli si na zdi makramé. Dneska? Ty samé byty v panelácích mají na realitním trhu cenu, ze které by se lidem před třiceti lety protočily panenky. V některých pražských lokalitách se jejich hodnota pohybuje kolem 10 milionů korun.

Za socialismu platilo, že každý občan má právo na bydlení. A stát se to snažil zajišťovat, zejména masivní výstavbou panelových domů. Byt se sice nedal koupit jako dnes, ale mohl být přidělen. Dělo se to skrze podniky, odbory, nebo národní výbory, často podle pořadníků a přísně bodového systému.

Právo na byt měli de facto všichni občané, ale nárok byl podmíněný mnoha faktory. Zaměstnáním (často u státního podniku), počtem dětí, zdravotním stavem, věkem, a často i politickou loajalitou.

Například čerství absolventi, mladé rodiny nebo lidé přicházející za prací do velkých měst měli velkou šanci získat přidělený podnikový byt. Některé podniky si stavěly vlastní paneláky právě pro své zaměstnance.

Kdo měl štěstí, trpělivost a správné razítko, mohl se nastěhovat téměř zdarma. Za byt se neplatil tržní nájem, ale pouze symbolický, často hluboko pod cenou. Družstevní byty fungovaly jinak. Člen družstva si přispěl na výstavbu a získal právo na užívání bytu. Ale i zde šlo spíše o formální částku.

Ze státního majetku rodinné zlato

Po roce 1989 přišel zlom. Stát už dál nechtěl vlastnit a spravovat většinu bytového fondu, a tak spustil velkou bytovou privatizaci. Pokud jste v takovém bytě bydleli, dostali jste možnost si jej za pár korun odkoupit.

Například v Praze 4 se na začátku 90. let prodávaly panelové byty za částky kolem 150–300 tisíc korun. V dnešních číslech je to nepředstavitelné. Některé byty šly dokonce úplně zdarma, hlavně pokud si je nájemník sám „odmakal“ nebo se účastnil výstavby.

Z lidí, kteří desítky let bydleli v nájmu v paneláku, se tak ze dne na den stali majitelé nemovitostí. Pro mnohé to byla tehdy běžná věc. Dnes se z toho stal doslova zlatý důl.

Staré paneláky, nové miliony

Dnešní realitní trh je úplně jiná písnička. Panelový byt v Praze už není druhá liga. V některých částech města – třeba na Pankráci, v Krči nebo na Proseku, stojí klasické 3+1 v paneláku klidně 9 až 10 milionů korun.

Lidé je kupují nejen kvůli poloze, ale i díky tomu, že mají jasnou dispozici, solidní stavbu a možnost rekonstrukce podle vlastního vkusu. Některé paneláky prošly zateplením a revitalizací, takže se vizuálně i energeticky dostaly na slušnou úroveň.

A ano, možná v nich pořád najdete stejné kovové madlo ve výtahu nebo obklady jako za Husáka. Ale už dávno nejde o nouzové řešení. Panelák dnes může být klidně investice s dvouciferným zhodnocením.

Od pořadníků k hypotékám

Zatímco dřív jsme na byt čekali v pořadníku a doufali, že nám podnik něco přidělí, dnes se na vlastní bydlení často nedosáhne ani s dvěma platy a hypotékou. Byty, které se před 40 lety dostávaly téměř zdarma, dnes mění majitele za miliony.

Kdo si tehdy nechal přidělit panelákový byt a v devadesátkách ho výhodně zprivatizoval, dnes drží poklad. A zatímco tehdy byl klíčem k bytu bodový systém a zaměstnanecký poměr, dnes je to bonita, úvěrový strop a odvaha vstoupit na přehřátý trh.

Zkrátka jiná doba, jiné podmínky. Ale pořád stejná potřeba mít vlastní klíče od bytu, kde se cítíte doma.