Letokruhy stromů odhalují důkazy o nejsilnější zaznamenané sluneční bouři. Kdyby podobná bouře zasáhla Zemi dnes, mohla by usmažit satelity GPS a vyřadit elektrické sítě

Naše Slunce je schopné opravdu děsivých výbuchů – a nyní vědci objevili další důkaz. Stromové letokruhy staré přibližně 14 000 let obsahují radiouhlíkovou vlnu, která je dvakrát silnější než předchozí největší známá sluneční bouře, píše portál NewAtlas.

V roce 1859 zasáhla Zemi nejsilnější sluneční bouře v novodobé historii. Bylo hlášeno, že polární záře byla vidět téměř až k rovníku, ale nebyly to jen dobré zprávy, protože výkyv také zkratoval komunikační systémy a dokonce vyvolal požáry v některých telegrafních stanicích. Kdyby podobná bouře zasáhla Zemi dnes, mohla by usmažit satelity GPS a vyřadit z provozu velké části elektrické sítě.

Samozřejmě to nebyla první bouře – byla to jen první bouře, která udeřila poté, co lidská technologie dostatečně pokročila, abychom si jí mohli všimnout. Vědci od té doby objevili několik dalších příkladů, tzv. událostí Miyake, během posledních 15 000 let. Ty se zjišťují hledáním ostrých výkyvů radiokarbonů v letokruzích stromů nebo měřením prvků, jako je berylium, v ledových jádrech.

„Radiouhlík neustále vzniká v horních vrstvách atmosféry prostřednictvím řetězce reakcí iniciovaných kosmickým zářením,“ řekl Edouard Bard, hlavní autor výzkumu. „Nedávno vědci zjistili, že extrémní sluneční události včetně slunečních erupcí a výronů koronální hmoty mohou také vytvářet krátkodobé výboje energetických částic, které se zachovaly jako obrovské skoky v produkci radiouhlíku, k nimž dochází v průběhu jediného roku.“

Vědci nyní nalezli důkazy o nejsilnější zaznamenané sluneční bouři – až desetkrát silnější než Carringtonova událost z roku 1859 a dvakrát silnější než předchozí rekordman, který Zemi zasáhl v roce 774 našeho letopočtu. V letokruzích starých, částečně zkamenělých stromů ve francouzských Alpách objevil tým bezprecedentní radiokarbonový nárůst datovaný do doby před 14 300 lety.

„Radiouhlík poskytuje fenomenální způsob, jak studovat historii Země a rekonstruovat kritické události, které zažila,“ řekl profesor Tim Heaton, autor výzkumu. „Přesné pochopení naší minulosti je nezbytné, pokud chceme přesně předpovědět naši budoucnost a zmírnit potenciální rizika. Stále se máme co učit. Každý nový objev pomáhá nejen zodpovědět stávající klíčové otázky, ale může také přinést nové.“

Zdroj: NewAtlas