Z Anglie do Austrálie letecky za čtyři hodiny. Šílenost nebo realita?
Nadzvukový letoun Concorde letěl z Londýna do New Yorku 3 až 3,5 hodiny. Řítil se vzduchem dvojnásobnou rychlostí zvuku a zanechával za sebou mohutný třesk. Velký hluk, který za Concordem zůstával, byl jeho velkým hendikepem. Po delší přestávce se nyní vědci opět snaží oživit komerční cestování nadzvukovou rychlostí a hledají způsoby, aby překonání rychlosti zvuku nebylo doprovázeno nežádoucím zvukovým projevem.
Letadlo Concorde určitě stojí za připomenutí. Tento král vzduchu, jak je často odborníky nazýván, sloužil veřejné letecké dopravě v letech 1976 až 2003. Poprvé vzlétl 2. března 1969. Do komerční služby byl zařazen ale až v roce 1976. Provozovaly jej letecké společnosti British Airways a Air France. Se stovkou cestujících na palubě létal rychlostí až 2158 km/h a Atlantik překonal za již zmíněných 3 až 3,5 hodiny. Jeho letová výška byla 15 km po startu a postupně stoupala až na 18 km.
Foto: philippe collard/Pixabay
25. července 2000 se Concorde odlepil od runwaye pařížského letiště Charlese de Gaulla a vydal se na všední charterový let. Cílem bylo letiště Johna F. Kennedyho v New Yorku. Na palubě letounu bylo 100 pasažérů a 9 členů posádky. Už během startu se rozhořel jeden z motorů a letoun nemohl nabrat správnou výšku. Piloti se pokoušeli vrátit zpět na domovské letiště, ale bylo to nemožné. Oheň silně poškodil jedno křídlo a 25 let starý letoun spadl na hotel na předměstí Paříže.
Až na zmíněné neštěstí nedošlo během 27 let provozu Concorde k větším nehodám nebo problémům. V roce 2003 byl Concorde vyřazen ze služby. Kromě zmíněné nehody přispěl k jeho vyřazení také obecný pokles zájmu o lety do New Yorku po teroristických útocích 11. září v roce 2001. Dalším z důvodů byl údajný špatný dopad na ekologii.
Druhým nadzvukovým letadlem ve veřejné dopravě byl sovětský Tupolev Tu-144, který byl nasazen na konci sedmdesátých let. Toto letadlo vzlétlo poprvé do vzduchu 31. prosince 1968 a komerční létání zahájilo již v roce 1970. V roce 1973 se na pařížské přehlídce jeden model Tu-144 zřítil a komerční lety s ním byly zrušeny. Do služby se tento letoun vrátil až v roce 1977. V květnu 1978 se ale zřítil další Tu-144 a po pouhých 55 pravidelných letech byl Tupolev definitivně z veřejného létání vyřazen.
Nyní spatřuje světlo světa model X-59 QueSST (Quiet SuperSonic Technology – Tichá supersonická technologie). Nový nadzvukový letoun je vyvinutý NASA a společností Lockheed Martin. Letadlo s unikátním tvarem by mělo umožnit opět překonat zvukovou bariéru. Tentokrát však bez většího hluku. Pro konstruktéry je tento parametr velmi důležitý. Cílem NASA je totiž přesvědčit regulační orgány o zrušení zákazu komerčních nadzvukových letů nad souší. Motivem tohoto zákazu je právě hlučnost nadzvukových letadel. Ta by se ale, díky designu a novým technologiím, měla zásadně snížit.
Foto: X-59-QueSST/Wikipedia
X-59 bude skoro 30 metrů dlouhý, bude mít rozpětí 9 metrů, dosáhne střízlivé rychlosti 1 700 km/h a poletí ve výšce téměř 17 km. Tento letoun by umožnil cestování kamkoli na světě za polovinu času oproti dnešním možnostem.
Další společností, která se zabývá nadzvukovým létáním je britská firma Reaction Engines, která pracuje na vývoji motoru, který z hypersonických raketových letadel učiní dechberoucí realitu. Společnost pracuje na pohonné jednotce Sabre (Synergetic Air Breathing Rocket Engine – Synergický raketový vzduchový motor) kombinující dvě provozní fáze.
První fází je let v atmosféře, kdy se jako okysličovadlo využívá vzduch. Druhá fáze nastupuje po vystoupání do stratosféry, kdy se motor přepne na kapalný kyslík. Jednotka umožňuje v současné podobě dosáhnout rychlosti 4 402 km/h. Pokračující vývoj má do roku 2030 přinést zvýšení maximální rychlosti až na 6 738 km/h. Při pětinásobku rychlosti zvuku by let z Velké Británie do Austrálie trval asi 4 hodiny, zatímco dnes lidé tráví ve vzduchu 19 až 20 hodin čistého času.
Na závěr úvah o nadzvukovém létání by možná bylo namístě připomenout si některá základní fakta. Rychlost zvuku je 1 235 km/h a poprvé ji překonal 14. října 1947 pilot Charles „Chuck“ Yeager na pokusném raketovém letadle Bell X-1, které bylo k tomuto účelu zkonstruováno. Při překonání rychlosti zvuku dochází k ráně. Důvodem tohoto efektu je narušení rovnovážného stavu v plynném prostředí. K tomuto efektu dochází například při prásknutí bičem. Vlna, která běží po provaze nabírá na rychlosti a nakonec, díky rychlé změně směru, překročí cíp biče rychlost zvuku a práskne.
Zdroj: wikipedie.com