Webbův teleskop se nás chystá přenést na „okraj času“. Tady je jednoduché vysvětlení, jak to funguje
Nedávno spuštěný vesmírný teleskop NASA, dalekohled Jamese Webba (JWST), je velkolepým nástrojem, který nám umožní nahlédnout hlouběji do minulosti než kdykoli předtím, píše se na serveru Sciencefocus.
Charakterizovat teleskop jako stroj času je přehnané, ale i podceněné. Dalekohled sám o sobě časem necestuje, ale to, co dělá, je mnohem hlubší než jen to, že nám poskytuje informace o minulosti (jako to dělají například archeologické vykopávky).
JWST může cestovat na „okraj času“ nikoliv tím, že by se někam skutečně vydal, ale tím, že nám pošle přímé snímky některých nejranějších okamžiků vesmíru. Je schopen nám ukázat, jak to vypadalo před více než 13 miliardami let a je schopen sledovat vznik prvních galaxií. Částečně je toho schopen díky technologii, která zahrnuje mimořádně citlivé senzory a 6,5metrové primární zrcadlo, a částečně díky jednomu triku, který umožňuje Einsteinova teorie relativity.
Jedním ze základních principů teorie relativity je, že vše, co vidíte, je minulost. V tomto ohledu není na dalekohledu nic zvláštního. Ve skutečnosti je nemožné vůbec vidět přítomný okamžik. Světlo urazí za sekundu asi 300 000 kilometrů, proto obraz, který vidíte v dálce, už vlastně není reálný. Vidíte jej tak, jak vypadal v minulosti.
V každodenním životě to není zcela patrné. Rychlost světla je totiž tak vysoká, že když se díváte na něco na druhé straně místnosti, je to z vašeho pohledu jen několik nanosekund v minulosti. Vesmírný teleskop však dokáže pozorovat vzdálené hvězdy, jejichž světlo putuje stovky či tisíce let, takže hvězdy vidíme tak, jak vypadaly před miliardami let. Stejně tak je schopen nahlédnout do historie galaxií.
Díky známému staršímu Hubbleovu vesmírnému dalekohledu (HST), který byl vynesen do vesmíru v roce 1990, jsme již mohli sledovat záři galaxií a výbuchy hvězd během prvních několika miliard let po samotném velkém třesku. Hubble dokonce zachytil záblesky obzvláště jasných galaxií jen v prvních několika stech milionech let – v době, kdy vesmír teprve začínal být zaplaven světlem hvězd.
Nový dalekohled Jamese Webba (JWST) přináší ale mnohem větší možnosti. „Hlavní rozdíl spočívá v tom, že JWST půjde stokrát hlouběji než všechny dosavadní snímky, které máme k dispozici z pozemních dalekohledů nebo Hubbla,“ vysvětluje Caitlin Caseyová, astronomka z Texaské univerzity v Austinu. „Je to obrovský nárůst citlivosti, který nám umožní zvýšit počet známých galaxií raného vesmíru stonásobně,“ dodává.
Brzy budeme moci pozorovat více než jen nejjasnější a nejvzácnější zástupce první generace galaxií. Díky JWST budeme sledovat první soustavy hvězd, které se spojovaly po celém vesmíru, osvětlovaly své okolí a jsou teprve na startu příprav rozsáhlého a rozmanitého vesmíru, který kolem sebe vidíme dnes.
Astronomové doufají, že JWST konečně odpoví na některé z našich nejpalčivějších otázek o původu struktury vesmíru a připravují se také na to, že nový pohled do nejhlubších končin naší vesmírné historie předloží nové otázky, o kterých jsme dosud neměli ani tušení.
Zdroj: sciencefocus.com