Vysoké ceny fosilních paliv jsou pro planetu dobré. Je však třeba provést systémové změny

Ceny benzinu rostou po celém světě. A zatímco se pozornost soustředí na opatření k řešení rostoucích životních nákladů, mnohem méně pozornosti se věnuje velmi nepříjemné pravdě, že řešení klimatické krize vyžaduje, aby ceny fosilních paliv pro spotřebitele zůstaly navždy vysoké, píše server Ars Technica.

Miliony domácností v bohatých zemích se rozhodují mezi vytápěním a jídlem. V chudších zemích je však situace nesrovnatelně horší. Rostoucí ceny plynu dramaticky zvýšily ceny hnojiv a válka na Ukrajině omezuje vývoz pšenice.

To vše vede ke spirálovitému růstu cen potravin po celém světě, což vyvolává prudký nárůst inflace a zhoršuje již tak špatnou situaci v oblasti potravinové bezpečnosti v zemích, jako je Jemen a Madagaskar. V zájmu zmírnění dopadu vysokých cen jsme byli svědky poněkud krkolomného obratu v energetické politice po celém světě. V listopadu 2021 se vlády na klimatické konferenci COP26 v Glasgow zavázaly zdanit uhlík a zrušit dotace na fosilní paliva.

Tváří v tvář dramatickému nárůstu cen paliv a elektřiny se však tytéž vlády pokusily snížit energetické daně, zavést cenové stropy a nové dotace. Udržení globálního oteplování pod 1,5 °C bude vyžadovat výrazné snížení spotřeby fosilních paliv. Bohužel jedním z nejúčinnějších způsobů, jak přimět lidi, aby používali méně fosilních paliv, je jejich zdražení. Nejlepší způsob, jak se od fosilních paliv odklonit, je samozřejmě mít lepší (a pokud možno levnější) alternativy.

Investice do těchto obnovitelných alternativ se však uskuteční pouze tehdy, pokud na ně lidé jasně přejdou, a to vyžaduje, aby spotřebitelské ceny fosilních paliv zůstaly vysoké. Vysoké ceny fosilních paliv jsou však obvykle nepopulární a mohou vést až k nepokojům. Jen v roce 2019 proběhly v souvislosti s energetikou velké protesty v Súdánu, Francii, Zimbabwe, na Haiti, v Libanonu, Ekvádoru, Iráku, Chile a Íránu. Lze udržet vysoké ceny fosilních paliv, aniž by to vyvolalo nepokoje?

Klíčem je udržet vysoké spotřebitelské ceny zvýšením daní z pohonných hmot, i když mezinárodní ceny ropy a zemního plynu nakonec klesnou. Aby to bylo politicky přijatelné, je zapotřebí dvou věcí. Za prvé, spotřebitelé nebudou akceptovat vysoké ceny, pokud to bude znamenat vysoké zisky pro společnosti vyrábějící fosilní paliva. Udržování vysokých cen pro spotřebitele musí být doprovázeno radikální změnou daňového režimu pro společnosti vyrábějící fosilní paliva. Tyto daně by udržovaly vysoké spotřebitelské ceny, i když společnosti vyrábějící fosilní paliva ve skutečnosti nedosahují příliš vysokých zisků.

Měly by stačit na pokrytí přiměřených nákladů, ale ne na investice do další produkce fosilních paliv. Za druhé, spotřebitelé budou mnohem ochotnější akceptovat vyšší ceny fosilních paliv, pokud se dodatečná daň, kterou zaplatí, vrátí občanům ve formě uhlíkového grantu. Aljaška již něco podobného udělala – část příjmů z ropy vložila do „stálého fondu“, který pak každoročně rozděluje všem domácnostem prostřednictvím poukázek. Roční platba ve výši daní uvalených na udržení vysokých cen fosilních paliv by zmírnila škody způsobené vyššími cenami.

Byl by také progresivní, protože ti, kteří spotřebovávají nejvíce fosilních paliv, by platili vyšší daně, zatímco ti, kteří spotřebovávají málo, by platili méně, ale z fondu by dostávali stejnou částku. Může být také zapotřebí dodatečná kompenzace pro chudé skupiny s vysokou spotřebou fosilních paliv, jako jsou lidé s nižšími příjmy, kteří musí používat auto k práci. Rostoucí náklady na energie jsou katastrofou pro chudé spotřebitele na celém světě. Paradoxně však představují také příležitost, jak zbavit svět závislosti na fosilních palivech.

Zdroj: arstechnica.com