VIDEO: Vědci vyvíjejí skafandr vytištěný na 3D tiskárně. Jaké má výhody?

V průběhu let vyzkoušela společnost NASA několik různých strategií ke zdokonalení svých skafandrů. Bonnie Dunbar, profesorka leteckého inženýrství v Texasu, říká, že už více než 20 let přemýšlí o tom, jak udělat skafandr astronautů bezpečnější a útulnější,píše web popsci.

Návrh nazvaný Spacesuit Digital Thread je jedním z 12 konceptů, které NASA vybrala, aby letos získala finanční prostředky v přepočtu ve výši 4 milionů korun k prokázání toho, jak jsou návrhy proveditelné v průběhu příštích devíti měsíců. Skafandr kombinuje oblíbený sci-fi trop s poměrně moderním výrobním konceptem využívajícím biometrická data a digitální nástroje.

„Skafandr se opravdu nepodobá obleku, který si koupíte v obchodě. A protože si mnoho komerčních vesmírných cestovatelů obléká vlastní výstroj, levná a relativně rychlá výroba skafandrů bude na vzestupu“, říká Dunbar.

Pomocí světla a dvou celotělových snímačů pohybu k vytvoření 3D obrazu trvá systému přibližně 20 sekund, než počítač vytvoří „digitální dvojče“ člověka. Odtud může vyvíjecí tým upravit a přizpůsobit skafandr tak, aby vyhovoval individuálním potřebám. Zefektivnění procesu návrhu a výroby na Zemi a během vesmírných letů by také mohlo astronautům i budoucím vesmírným turistům umožnit 3D tisk nových obleků a opravy těch starých během několika minut až hodin.  

Během misí Apollo, které trvaly od roku 1961 do roku 1972, dostal každý člen posádky tři skafandry vyrobené na zakázku. Byly vytvořené za použití speciálních materiálů, jako je beta látka, což je materiál vyrobený z tkaného skla a potažený ohnivzdorným teflonem. Mnoho astronautů s nimi bylo údajně spokojeno. Ale poté, co v roce 1981 více astronautů znamenalo větší distribuci velikostí, velkých i malých, a protože neexistuje nic takového jako standardní člověk, bylo těžké pojmout tolik odlišností ve velikosti a pohodlnosti každého astronauta.

Existují také minimálně dvě další věci, kterým musí dobrý skafandr vyhovovat, a těmi jsou vysoká viditelnost a schopnost chránit astronauty před extrémně drsným prostředím. Ve většině případů to znamená, že musí být skafandr schopen přežít dokonalé vakuum vesmíru, které je bez veškeré hmoty, včetně kyslíku. Pokroky ve 3D tisku a výrobě vedly k nesčetnému množství technologických zázraků a tento stále se rozvíjející trh se stejně dobře rozšířil i do kosmického průmyslu. Někteří výzkumníci dokonce chtějí využít 3D tisk k vytvoření nábytku ve vesmíru.

Zdroj: popsci.com