Vědci na Antarktidě objevili skrytý říční systém o velikosti Německa a Francie dohromady

Podle nové studie zveřejněné 27. října v časopise Nature Geoscience může překvapivý objev 460 kilometrů dlouhé řeky pod antarktickým ledovým příkrovem urychlit tání ledu s oteplováním planety. Tento objev nám poskytuje nový pohled na to, jak může měnící se Antarktida ovlivnit naši planetu, ale zároveň nám připomíná, kolik se toho ještě musíme o tomto kontinentu dozvědět.

Tento objev učinili vědci z univerzity Imperial College London, univerzity Waterloo v Kanadě, univerzity v Malajsii a univerzity v Newcastlu.

Studie popisuje, jak řeka shromažďuje vodu z oblasti o velikosti Německa a Francie dohromady na úpatí antarktického ledového příkrovu. Prokazují, že v podloží ledového příkrovu proudí aktivnější voda, než se dosud předpokládalo, a tvrdí, že díky tomu může být zranitelnější vůči klimatickým změnám.

„Když jsme před několika desetiletími poprvé objevili jezera pod antarktickým ledem, mysleli jsme si, že jsou od sebe izolovaná. Nyní začínáme chápat, že se tam dole nacházejí celé systémy, propojené rozsáhlými říčními sítěmi, stejně jako by mohly být, kdyby na nich nebyly tisíce metrů ledu,“ uvedl v tiskové zprávě profesor Martin Siegert, který působí na Granthamově institutu a je spoluautorem studie.

„V oblasti, kde tato studie vznikla, se nachází tolik ledu, že by to celosvětově zvedlo hladinu moře o 4,3 metru. To, kolik z tohoto ledu roztaje a jak rychle, souvisí s tím, jak kluzké je jeho podloží. Nově objevený říční systém by mohl tento proces silně ovlivnit,“ dodal Seigert.

Letecká radarová měření odhalila říční systém pod ledem

Objev byl učiněn kombinací hydrologických modelů ledového příkrovu a leteckých radarových měření, která vědcům umožňují nahlédnout pod led. Tým se zaměřil na nedostatečně prozkoumanou a z velké části nepřístupnou oblast, která obsahuje led z východního i západního antarktického ledového příkrovu a zasahuje až do Weddellova moře.

„Ze satelitních měření víme, které oblasti Antarktidy ztrácejí led a kolik, ale nevíme nutně proč. Tento objev by mohl být chybějícím článkem v našich modelech. Tím, že nezohledňujeme vliv těchto říčních systémů, bychom mohli velmi podcenit rychlost tání,“ vysvětlila vedoucí výzkumná pracovnice doktorka Christine Dowová.

Existují dva hlavní způsoby, jak se voda může dostat pod ledový příkrov. Jednou z nich je tání na základně, které je způsobeno třením při pohybu ledu po pevnině a přirozeným teplem Země. Druhým způsobem je povrchové tání vody, která stéká hlubokými trhlinami.

V Antarktidě jsou léta příliš chladná na to, aby došlo k dostatečnému množství povrchového tání, které by vytvořilo mouliny. Proto se předpokládalo, že to svědčí o tom, že na úpatí antarktických ledových příkrovů je přítomno jen nepatrné množství vody.

Nejnovější zjištění tuto teorii vyvrací a dokazuje, že jen z bazálního tání pochází dostatek vody na to, aby se pod kilometry tlustými vrstvami ledu vytvořily významné říční systémy.
Může Antarktida směřovat ke stavu podobnému Grónsku, kde dochází k rychlému úbytku ledu?

V budoucnu by například mohly letní teploty stoupnout natolik, že by povrchové tání dosáhlo až k základně ledového příkrovu. To by mohlo výrazně ovlivnit říční systémy a posunout Antarktidu do stavu podobného Grónsku, kde je úbytek ledu rychlejší.

Zdroj: interestingengineering.com, redakce, nature.com, eurekalert.org