„Válka o pohlaví“ začíná ještě v děloze. V placentě proti sobě bojují geny matky a otce

Vědci z Cambridge objevili klíčový biochemický signál, kterým plod řídí přísun živin z placenty. Podílejí se na tom geny obou rodičů, píše server EurekAlert.

U savců získává plod živiny z placenty. U člověka je placenta velmi prokrvená a celková délka jejích cév je přibližně 320 kilometrů. Vědci z Cambridgeské univerzity objevili důležitý mechanismus, který vysvětluje, jak savčí plody řídí příjem živin z placenty.

Některá těhotenství se vyvíjejí hůře kvůli horší vaskularizaci placenty

Tento objev může vysvětlit, proč se některá těhotenství vyvíjejí hůře. U 10 až 15 % lidských těhotenství je placenta špatně prokrvená. Děti z takových těhotenství se rodí menší a slabší. Jejich zdraví trpí i v dospělosti. Častěji trpí mnoha nemocemi, včetně kardiovaskulárních chorob a cukrovky.

Ve vědeckém časopise Developmental Cell vědci popisují, jak zjistili, že plod produkuje chemické signály, které stimulují vývoj krevních cév v placentě. Stejný mechanismus je zodpovědný za zvýšení toku živin z těla matky do placenty. Vědci k tomu použili geneticky modifikované myši. „Pokud tato komunikace selže, cévy se nevyvíjejí správně a dítě má problémy s dostatkem výživy,“ říká doktor Ionel Sandovici, hlavní autor vědecké práce.

• 

Placenta a plod, ačkoli jsou geneticky identické, používají různé geny.

Vědci zjistili, že plod produkuje tzv. inzulínu podobný růstový faktor 2 (IGF-2). Jedná se o inzulínu podobný polypeptid, který stimuluje růst buněk a tkání. Hladiny IGF-2 v pupečníku se zvyšují mezi 29. týdnem těhotenství a porodem. „Zjistili jsme, že IGF-2 působí jako klasický hormon. Je produkován plodem, dostává se do jeho krve a přes pupečník do placenty, kde začíná působit na jeho tkáně,“ říká doktor Sandovici.

Obzvláště zajímavý je však souboj genů, k němuž dochází při produkci IGF-2. Placenta z genetického hlediska není součástí těla matky, ale vyvíjejícího se plodu. Přestože plod a placenta sdílejí stejné geny, ne všechny z nich fungují v placentě. IGF-2 je v placentě „přijímán“ jiným proteinem, který je jeho receptorem (IGF2R). Ve vyvíjejícím se plodu je funkční pouze jedna kopie genu, který je zděděný po otci a který je zodpovědný za produkci IGF-2. V placentě je pouze jedna kopie genu kódujícího IGF2R, zděděná po matce.

Otcovské geny jsou chamtivé a sobecké. Matka se proti tomu brání

„Podle jedné z teorií jsou geny zděděné po otcích chamtivé a sobecké. Chtějí matce odebrat co nejvíce zdrojů. Geny matky tomu však zabraňují a pomáhají udržovat rovnováhu,“ vysvětluje jeden z autorů článku doktor Miguel Constância. „Naše studie ukazuje, že právě geny otce zvyšují potřebu krevních cév v placentě u plodu. Dělají to proto, aby mohly přijímat co nejvíce živin. Geny matky přítomné v placentě zase řídí, kolik těchto živin dodá. Je to jako přetahovaná, souboj pohlaví na úrovni genů,“ dodává Constância.

Tento objev pomůže objasnit, jak spolu plod, placenta a tělo matky komunikují během těhotenství. To by zase mohlo pomoci určit, jaké hladiny IGF-2 jsou vhodné, a najít léky, které pomohou vývoji cév placenty, pokud je tento vývoj příliš slabý.

Zdroj: eurekalert.org