Útok na Pearl Harbor. Japonci v jeden den vyhráli bitvu, ale prohráli válku
Útokem na Pearl Harbor způsobili Japonci americkému loďstvu značné ztráty na bitevních lodích. Vypadalo to na veliké vítězství, hodné velkolepé oslavy. Ale skutečnost byla mnohem prozaičtější. Japonci zavlekli Spojené státy do války. Jejich průmyslová základna se s tou americkou nedala srovnávat. A druhá světová válka byla především soubojem ekonomik.
Plán útoku na Pearl Harbor vymyslel velitel japonského loďstva Isoroku Jamamoto již v roce 1940. Věděl, že americké lodě kotví jako na přehlídce ve dvou řadách, takže představovaly lákavé cíle. Proti vnější řadě měla být použita torpéda, která byla mnohem účinnější než bomby. Aby se nepotopila příliš hluboko, protože hloubka kotviště nepřesahovala 12 m, byla vybavena dřevěnými stabilizátory.
Proti vnitřní řadě byly použité bomby, které však bylo potřeba nejprve vyrobit, protože standardní 250 kg, nedokázaly probít pancéřovou palubu bitevních lodí. Nové 900 kg bomby vznikly přestavbou dělostřeleckých granátů ráže 410 mm z bitevní lodi Nagato. Bombardovat bylo nutné z vodorovného letu, protože přesnější střemhlavé bombardéry novou bombu neunesly.
Hořící bitevní loď USS Arizona / Wikimedia (Public domain)
Útoku se zúčastnilo šest japonských letadlových lodí: Akagi, Kaga, Šókaku, Zuikaku, Sorjú a Hirjú. Pro útok ve dvou vlnách bylo vyčleněno celkem 360 letadel. Útok byl tak rozsáhlý, že Japonci neměli dost pilotů a museli vzít i nejlepší nováčky z leteckých akademií ještě ukončením výcviku. 26. listopadu 1945 v 06:00 vyplul japonský námořní svaz ze základny na Kurilských ostrovech.
Mezitím probíhala diplomatická jednání. Japonským cílem nebylo válku odvrátit, ale protahovat jednání, dokud nebude připraven rozhodující úder. 2 prosince obdržel velitel svazu kódovou zprávu „Vystupte na horu Niitaka“ potvrzující zahájení útoku. Další zpráva oznamovala, že přístavu nejsou americké letadlové lodě, které byly hlavním cílem. Ale již se nedalo dělat nic jiného, než pokračovat v akci.
7. prosince 1941 v 06:15 vzlétla první vlna. Přesně o hodinu později vzlétla druhá vlna. Celkový počet nasazených letadel byl nižší než se plánovalo, kvůli závadám a dalším obtížím. V 7:50 minut byla první útočná vlna nad Pearl Harborem a zaútočila na americké lodě a letiště. Překvapení bylo dokonalé, mimo jiné proto, že útok začal v neděli ráno, kdy všichni dospávali. Když japonské letouny odlétali, zůstala za nimi spoušť, hořící lodě, mrtví vojáci, námořníci i civilisté. Americké ztráty činily 2388 padlých a 1298 raněných. Japonci přišli 55 mužů leteckých osádek.
Jedna věc však Japonským plánovačům nevyšla. Těsně před útokem na Pearl Harbor měla být Američanům předána nóta o vyhlášení války. Nóta měla být předaná přesně ve 13:00 Washingtonského času. Jenže dekódování trvalo Japoncům příliš dlouho, takže velvyslanec dorazil až ve 14:05. To již byla základna bombardována. Navíc Američané obsah depeše znali, protože jejich kryptoanalytici byli rychlejší, než japonští úředníci. Přepadení základny v době, kdy se ještě vyjednávalo o míru považovali Američané za vrchol licoměrnosti a falše.
Po útoku na Pearl Harbour schválil Kongres vyhlášení války Japonsku jednohlasně / Wikimedia (Public domain)
Když následující den, prezident Franklin D. Roosevelt, v 8 minutové řeči informoval Kongres a požádal o vyhlášení války, dočkal se potlesku a téměř jednohlasné podpory. Přitom ještě před pár dny Kongres hájil pacifistickou politiku s cílem nezapojovat se do války v Evropě. Během okamžiku bylo všechno jinak. Prezident a vláda měli k dispozici veškerý průmyslový, finanční, vědecký potenciál země a opozice se „neodvážila zaprotestovat“.
Japonci neměli surovinové zdroje pro svůj průmysl. Američané ano a navíc byla jejich průmyslová základna mnohem výkonnější. Japonci měli vlastně jen jedinou možnost. Vyhrát válku rychle. Tím, že jim unikly nejcennější lodě amerického námořnictva, se tato možnost prakticky rozplynula. Jakmile byl ztracen moment překvapení a válka se změnila v opotřebovací, byla porážka Japonska a potažmo zemí Osy, jen otázkou času.
Američané přišli o bitevní lodě USS Arizona a USS Oklahoma. Bitevní lodě USS West Virginia a USS California byly téžce poškozené a vrátily se do služby až v roce 1944. USS Nevada byla poškozena, ale do služby se vrátila v prosinci 1942 a bitevní lodě USS Tennessee a USS Maryland byly zpět ve službě již v únoru 1942.
Ve všech případech šlo o lodě z první světové války, které byly o nejméně 10 uzlů pomalejší než lodě letadlové. Sloužily sice až do konce války, ale většinou jako plovoucí dělostřelecké baterie při podpoře vyloďovacích operací. Doba dělostřeleckých soubojů pancéřovaných obrů již končila.
Potopením bitevních lodí Japonci Američany přinutili zcela změnit taktiku a využívat rychlé operační svazy složené z letadlových s doprovodem křižníků, které sloužily především jako protiletadlové baterie, a torpédoborců, které svaz chránily proti ponorkám.
Japonskou proradnost využívala propaganda po celou válku / Wikimedia (Public domain)
Licoměrnost při mírových jednáních, byla jedním z důvodů, proč byla pro Američany jediným akceptovatelným způsobem ukončení války, bezpodmínečná kapitulace “těch žlutých opic”, jak je nazývala propaganda. Navíc byl útok bez vyhlášení války jedním z argumentů, při rozhodování o tom, zda druhou světovou válku rázně ukončit použitím jaderných zbraní. Sám iniciátor útoku admirál Jamamoto byl v dubnu 1943 “popraven” piloty stíhaček P-38 Lightning při inspekční cestě na ostrov Bougainville.