Thompson 1928, neboli Tommy Gun. Jaká je historie tohoto legendárního samopalu?
Thompson (často označovaný jako Thompson submachine gun) je americký samopal, vynalezený Johnem T. Thompsonem v roce 1919, který se nechvalně proslavil v době prohibice.
V tehdejších médiích se s ním běžně setkávali policisté i zločinci, neformálně byl Thompson známý také jako: „Tommy Gun“, „Trench Broom“, „Trench Sweeper“, „Chicago Typewriter“, „Chicago Piano“, „Chicago Style“, „Chicago Organ Grinder“ a „The Chopper“.
Thompson si oblíbili vojáci, zločinci, policisté i civilisté pro jeho ergonomii, kompaktnost, velký náboj .45 ACP, spolehlivost a vysoký objem automatické palby. Od té doby si získal oblibu i mezi civilními sběrateli pro svůj historický význam.
Samopal Thompson byl široce používán v americké armádě a rovněž tvořil výzbroj spojeneckých vojsk v období druhé světové války. Používal se až do závěru vietnamské války a ještě v roce 1991 se nacházelo větší množství těchto samopalů ve skladech armády bývalé Jugoslávie.
Vznik
V roce 1919 sestrojil americký generál John T. Thompson na základě mechanizmu patentovaného Johnem Blishem samopal vzoru Thompson M 1921 ráže .45 ACP. Tato zbraň disponovala závěrem částečně uzamčeným bronzovou závorou ve tvaru písmene H. Napínací páka závěru byla umístěna na horní straně pouzdra závěru, což umožňovalo ovládání závěru pravou i levou rukou. Samopal se vyznačoval kromě odnímatelné dřevěné pažby také přední pistolovou pažbičkou pro snadné držení zbraně při střelbě. Žebrovitý vnější povrch hlavně plnil úlohu chladiče. Od roku 1926 bylo možné nechat si vybavit samopal kompenzátorem zdvihu (verze se označovala No. 21AC). Používaly se schránkové zásobníky na 20 a 30 nábojů nebo bubnové na 50 a 100 nábojů. Tato zbraň vynikala značně vysokou spolehlivostí a životností díky kvalitnímu zpracování všech součástí.
Konstrukce
Samopal má polouzamčený závěr brzděný třecím klínem. Závěrový mechanizmus se skládá z pouzdra závěru, závěru, třecího klínu a napínací páky. Zbraň střílí z otevřeného závěru, k odpálení náboje dochází při zavřeném a uzamčeném závěru v přední poloze. Výstřel začíná se závěrem v zadní poloze a s prázdnou nábojovou komorou. Stiskem spouště je uvolněn závěr a tlakem pružiny je posouván vpřed. Ze zásobníku je podán nový náboj a zasunut do nábojové komory. Těsně před koncem pohybu závěru, když je náboj zasunut do nábojové komory a třecí klín zajistil pouzdro závěru, bicí plocha kohoutu udeří na zápalník a dojde k novému výstřelu.
Po odpálení náboje je závěr vlivem tlaku prachových plynů na dno nábojnice hnán směrem dozadu. Přitom je brzděn silou vratné pružiny a třením šikmo uloženého třecího klínu až do chvíle, kdy třecí klín vyjede ze záběru s drážkami v pouzdře závěru. Přitom je stlačována vratná pružina a prázdná nábojnice je vyhozena doprava vzhůru. Závěr dojede do zadní polohy a cyklus výstřelu se může opakovat.
Pojistka se nachází na pravém boku rámu zbraně nad zadní hranou pistolové rukojeti. Zajišťuje spoušťovou páku. Zbraň je odjištěna při postavení pojistky křidélkem dopředu.
Při střelbě jednotlivými ranami se do dráhy závěru vysune vahadlo přerušovače, excentricky uložené na ose páčky přepínání režimu střelby. Páčka přepínače režimu střelby se nachází na pravé straně rámu zbraně jako pojistka, jen více vpředu k hlavni. V poloze křidélkem dopředu střílí zbraň dávkou, křidélkem dozadu pro jednotlivé rány.
Zásobování náboji
Bubnový zásobník na 50 (typ L) nebo 100 (typ C) nábojů se nasazoval nikoliv zdola, ale z boku, vodorovným suvným pohybem. Jeho systém podávání nábojů byl odlišný od schránkového, po poslední ráně závěr zůstával v přední poloze.
Schránkový dvouřadý zásobník na 20 (typ XX) nebo 30 (bez označení) nábojů se nasazovaly zespoda do rybinovité drážky v pouzdře závěru. U schránkových zásobníků zůstával závěr po vystřelení posledního náboje automaticky otevřený v zadní poloze. Schránkové třicetiranné zásobníky vznikly až v průběhu druhé světové války.
Záchyt zásobníku se nachází vlevo. Jeho páčka leží za okénkem spouště v poměrně dobrém dosahu palce pravé ruky. Pro vyjmutí zásobníku se zatlačí směrem nahoru.
Funkce
Rané verze Thompsonů měly poměrně vysokou cyklickou rychlost střelby, až 1200 ran za minutu, většina policejních modelů 1921 měla rychlost 850 ran za minutu a vojenské modely 1928 720 ran za minutu. Pozdější Thompsony M1 a M1A1 dosahovaly v průměru 600 ran za minutu. Tato rychlost střelby v kombinaci s poměrně těžkým chodem spouště a pažbou s nadměrným spádem zvyšuje tendenci k vystupování hlavně mimo cíl při automatické střelbě. 41][42] Ve srovnání s moderními samopaly ráže 9 mm je Thompson kalibru .45 poměrně těžký, váží zhruba stejně jako současná bojová puška M1 Garand. To byla jedna z hlavních výtek, které vůči zbrani vznášeli příslušníci armád, které Thompsony vydávaly.
Ačkoli bubnový zásobník poskytoval značnou palebnou sílu, ve vojenské službě byl shledán jako příliš těžký a neskladný. Byl také poměrně křehký a náboje v něm měly tendenci chrastit, což způsobovalo nežádoucí hluk. Z těchto důvodů se u vojenských uživatelů M1928A1 brzy ukázaly jako nejoblíbenější 20 a později 30 nábojové zásobníky a kompatibilita s bubnem nebyla do konstrukce válečných modelů M1 a M1A1 zahrnuta. Thompson byl jedním z prvních samopalů, u nichž byl použit dvousloupcový schránkový zásobník s dvojitým podáváním, což nepochybně přispělo k pověsti spolehlivé zbraně. Kromě toho zbraň fungovala lépe než většina ostatních po vystavení dešti, špíně a blátu.
Thompson s výběrovou střelbou (poloautomatickou nebo plně automatickou) střílí z polohy „otevřený závěr“, kdy je závěr při natažení držen zcela vzadu závěrem. Po stisknutí spouště se závěr uvolní, vyjede dopředu, aby se odjistil a současně vystřelil první a další náboje, dokud není uvolněna spoušť nebo dokud není vyčerpána munice. Tím se eliminuje riziko „vaření“, ke kterému může někdy dojít u automatických zbraní se zavřeným závěrem, kdy se hlaveň zahřeje natolik, že dojde k samovznícení odjištěných nábojů a zbraň začne nekontrolovaně střílet.
Zdroj: military-history.fandom.com; Wikipedia