Studie zjistila, že dávný život v oceánech pomáhal budovat velká pohoří

Vědci pod vedením Aberdeenské univerzity ve Velké Británii dospěli k závěru, že velká pohoří světa, která vznikla při srážce zemských tektonických desek, dosáhla svých velkých výšek díky mazlavému grafitu, který byl výsledkem hojného života v dávných oceánech, píše se na webu nature.com.

Když se podíváme na rozsáhlá pohoří, jako jsou Himálaje, Alpy, Skalisté hory a Andy, snadno získáme představu o obrovských přírodních silách, které dokázaly během tisíciletí vymrštit tak velké skalní desky vysoko k nebi. Vědci však tvrdí, že těmto silám pomohl mrtvý plankton.

Asi před 2,3 miliardami let prošlo prostředí Země radikální událostí zvanou Velké okysličení. Předtím byla zemská atmosféra tvořena téměř výhradně dusíkem a oxidem uhličitým. Poté podle nejrozšířenější hypotézy došlo v dávném oceánu k explozi života v podobě sinic.

Po dobu asi 500 milionů let tyto bakterie rostly a rozmnožovaly se, pomocí fotosyntézy přeměňovaly oxid uhličitý na kyslík, čímž snižovaly skleníkový efekt a vytvářely podmínky pro vývoj pokročilejších forem života. Když tyto bakterie odumřely, klesly na mořské dno a vytvořily rozsáhlá ložiska grafitu a dalších látek.

Podle aberdeenského týmu dosáhla tato masivní ložiska svého vrcholu asi 200 milionů let předtím, než se zemská kůra začala bobtnat a prohýbat v místech, kde se setkávaly oceánské a kontinentální desky, čímž začala vznikat obří pohoří, která najdeme po celém světě. Podle týmu při tom grafit z bakterií usazoval rozpad horniny na desky, které se mohly skládat na sebe a vytvářet tak pohoří.

„Geologický záznam pro toto období obsahuje důkazy o hojném výskytu organických látek v oceánech, které se po jejich odumření zachovaly v podobě grafitu v břidlicích,“ říká profesor John Parnell. „Výzkum ukazuje, že to bylo pouhé množství uhlíku v oceánu, které hrálo klíčovou roli v zahušťování zemské kůry, které vytvořilo pohoří Země.“

Zdroj: nature.com