Sovětské muzeum. Tyto zbraně by mohla dodat Severní Korea Rusku

Válka na Ukrajině názorně ukázala slabiny nejen ruské armády, ale i jejího průmyslu a logistiky. Rusko, ještě nedávno považované za druhou světovou velmoc, musí žádat o vojenskou pomoc. Jedním z příjemců těchto žádostí je Severní Korea. Sepsali jsme v co může Vladimir Putin doufat?

Sankce uvalené svobodným světem na Rusko fungují. Vedly k tomu, že ruské zbrojovky, zbavené přístupu k západním technologiím, přestaly být schopné vyrábět moderní zbraně. V důsledku toho přecházejí na výrobu desítky let starých modelů zbraní, jak jejich ředitelé výslovně přiznávají v rozhovorech pro ruská média.

Válka také znamená spotřebu obrovského množství munice všeho druhu. Ačkoli se donedávna zdálo, že ruské sklady jsou bezedné, zdá se, že šest měsíců bojů je účinně vyčerpalo. To vedlo k tomu, že podle amerických zpravodajských služeb Moskva hledá zahraniční dodavatele, jak píše server Defence News.

Nejde jen o špičkové vybavení, jako jsou íránské bezpilotní letouny, ale také o základní „palivo“ války – munici pro hlavňové a raketové dělostřelectvo. Ty může dodávat i Severní Korea, jak potvrzují zprávy amerických zpravodajských služeb, které nedávno citovala agentura Reuters. Co konkrétně může Kimův režim Putinovi nabídnout?

Vybavení muzea

Severokorejské ozbrojené síly jsou sice početným vojenským muzeem, ale Kim Čong-un má v rukávu několik es. Kromě jaderných zbraní k nim patří početné a dotované speciální jednotky, velmi rozsáhlá flotila ponorek a důsledně rozvíjené strategické raketové síly.

Nebylo by přehnané říci, že v této oblasti má severokorejský režim jednu z nejvyspělejších technologií na světě. Je schopna vyrobit celou řadu různých typů balistických raket, mimo jiné mezikontinentální balistickou raketu Hwasong-14, zbraň s odhadovaným doletem 10 000 km, která může dosáhnout cílů ve Spojených státech, píše server Military Today.

Spojené státy nebo Evropa

Severokorejské pozemní síly jsou však dramaticky zastaralé, na čemž nic nemění ani oázy relativní modernosti, jako jsou síly WRE (radioelektronického boje), rozvoj kybernetické bezpečnosti nebo tanky P’okp’ung-ho. Jsou pokusem o kombinaci řešení ze sovětských tanků T-62 a T-72 s britským systémem řízení palby ze 60. let minulého století, který byl odvozen z tanků Chieftain.

Běžná ráže

Co může Moskvu skutečně zajímat, je především munice pro hlavňové a raketové dělostřelectvo. Severní Korea sice používá neobvyklé zbraně, jako jsou samohybné houfnice M-1978 Koksan vlastní konstrukce, které střílejí 170mm municí, ale jde o výjimky.

Převážnou většinu její výzbroje tvoří starší typy zbraní sovětského původu. Stejné typy, které používá i Rusko a jejichž munice se hodí i do novějších modelů ruských zbraní.

Střely a munice

Předmětem zájmu Moskvy mohou být neřízené střely ráže 122 mm (např. M-21OF) odpalované z odpalovacích zařízení BM-21 Grad nebo jejich vylepšené verze Tornado-G. Jedná se o jednoduché a levné zbraně s dostřelem přibližně 20 km. V neřízené variantě není přesný, ale vzhledem k tomu, že Rusové nestřílejí na cíle, ale na plochy, není to pro ně problém.

Korea může také podpořit Rusko dělostřeleckou municí ráže 152 mm. Střely této ráže odpalují jak staré tažené houfnice D-20 (M1955) zkonstruované ještě za Stalina, tak novější samohybné houfnice 2S3 Akacija, 2S5 Hyacint nebo 2S19 Msta.

Společná pro Rusko a Severní Koreu je také ráže 122 mm. Takovou munici používají mimo jiné severokorejské samohybné houfnice M-1981 nebo M-1991, ale také tažené M-30 z dob druhé světové války. V ruských rezervách se jich nacházejí tisíce. Liniové jednotky používají samohybná děla Carnation, která rovněž střílejí municí této ráže, jak se píše na webu Military Today.

Z pohledu Ruska se jako naléhavý problém jeví také spotřeba přesné munice, a to dělostřelecké i řízených střel, jako jsou Kalibr a Iskander. To nutí Rusy obracet se ke stále starším modelům, jako jsou rakety Ch-22, nebo k velmi drahé a neúčinné improvizaci, jako je střelba protilodními raketami 3M24U Bal na pozemní cíle.

V tomto případě však Severní Korea nemá Rusku co nabídnout. Přestože vyrábí taktické řízené střely, jako je například raketa KN-23 na bázi Iskanderu, tyto zbraně nejsou kompatibilní s ruským vybavením.

Přesto se někteří odborníci domnívají, že Rusko může mít zájem o nouzový nákup mimo jiné severokorejských vícehlavňových raketometů, jako je KN-09, který odpaluje rakety ráže 300 mm.

Zbraně jako za druhé světové války

Proč je Rusko vůbec nuceno hledat pomoc? Pro pochopení problémů se zásobováním municí je užitečné uvědomit si rozsah konfliktu.

Říci, že se jedná o největší válku v Evropě od konce druhé světové války, neznamená mnoho. Více nám napoví odhadovaná délka frontové linie, která se táhne v délce 1200-1400 km. Je to víceméně, jako by se bitvy odehrávaly napříč Evropou, na linii od Gdaňsku po Terst v Itálii.

Přehled spotřeby dělostřeleckých granátů nastíní situaci ještě jasněji. Před ukrajinským „himarsingem“, který rozbil ruské logistické řetězce, vystříleli Rusové denně v průměru více munice než během nejkrvavějších bojů proti Němcům za druhé světové války.

Denní spotřeba munice, která se počítala na desítky vozů, musela vyčerpat i ty největší zásoby.

Zdroj: defencenews.com, military-today.com, Wikipedia, redakce