Sovětská sonda přivezla přesně před půl stoletím na Mars vozítko. Proč to bylo 20 let tajné?

Studená válka bylo obdobím, kdy se velmoci předháněly v získávání prvenství ve vesmíru. Jedním z nich byl závod o dobytí Marsu. Je to již půl století kdy na povrchu rudé planety dosedla sonda vypuštěná ze Země. Na palubě měla první vozidlo určené k průzkumu okolí, než ho však stačila vysadit, zničila ji extrémně silná písečná bouře.

Cesta na Mars je výrazně složitější než cesta na Měsíc. Mars je mnohem dál a jeho poloha vůči Zemi se mění. Nejmenší vzdálenost je kolem 56 milionů kilometrů, největší kolem 400 milionů kilometrů. Čistě teoreticky, pokud bychom letěli druhou kosmickou rychlostí, dala by se nejkratší cesta zvládnout za 58 dní, zatímco v opačném případě by trvala 414 dnů. Jenže se nelétá po přímých trasách a navíc je nutné, podobně jako při střelbě na pohybující se cíl, o určitý časový úsek „předsadit“, abychom „trefili“ Mars v době, kdy je nám skutečně nejblíže. 

Startovací okna se otevírají jen jednou za 26 měsíců. Startovací okno je časový úsek vhodný pro start nosné rakety, který umožňuje kosmickému tělesu dosažení zvolené dráhy a let s minimální spotřebou paliva.

• 

První startovací okno se otevřelo v říjnu 1960. Sověti vypustili dvě sondy, ale ani jedna se nedostala na oběžnou dráhu kolem Země. Další tři sondy Sověti vypustili v roce 1962. Jedna z nich, označená Mars 1 se vydala na cestu k rudé planetě a posílala na Zemi vědecké údaje. Ale po odvysílání 61 relací se odmlčela. Zbylé dvě sondy se nedostaly ani na parkovací dráhu kolem Země, odkud měly pokračovat k Marsu. Přitom jedna z nich, označená 2MV-3 No.1 měla na Marsu přistát.

Další pokus následoval v roce 1964, kdy se k závodu přidali i Američané. Jejich sonda Mariner 3 se vydala k Marsu, ale neotevřely se jí solární panely, takže se po vybití baterie odmlčela. Sonda Mariner 4 jako první prolétla kolem Marsu a odeslala na Zemi 21 snímků, což bylo z dnešního pohledu směšných 600 kB dat, ale ve své době to byla senzace.

Ve startovacím okně na začátku roku 1969 vypustili dvě sondy Sověti a dvě Američané. Obě sovětské selhaly. Obě americké přinesly další série snímků povrchu planety.

19. května 1971 opustila rampu kosmodromu Bajkonur raketa Proton K se sondou Mars 2. Orbitální část dosáhla 27. listopadu Marsu. Od orbitální části se úspěšně oddělil přistávací modul a vstoupil do atmosféry Marsu. Sestupová sekvence však neprobíhala podle plánu. Nedošlo k otevření brzdícího padáku a modul dopadl na povrch planety. Mars 2 byl první, člověkem vyrobený objekt, který zasáhl jinou planetu naší sluneční soustavy.

28. května 1971 vynesla raketa Proton K další sovětskou sondu Mars 3. Orbitální modul „zaparkoval“ 2. prosince 1971 na oběžné dráze Marsu. Tentýž den se od orbiteru oddělil přistávací modul. Přistávací modul byl umístěn na horní části orbitální části sondy Mars 3. Jeho nejtypičtější část tvořil kuželový tepelný štít, s průměrem 2,9 m, který zajistil třením o atmosféru snížení rychlosti.

• 

O další snížení rychlosti se postaral brzdicí padák. Na povrch Marsu dopadla přistávací kapsle, s hmotností 355 kg. Při dopadu ji chránilo pouzdro vyplněné pěnou. To se po dosednutí rozdělilo na dvě části. Na palubě měla dvě kamery se zorným polem 360^o, snímače teploty, tlaku a rychlosti větru a další měřicí přístroje. Na kapsli byla i sovětská vlaječka.

Sověti měli další vytoužené prvenství, nicméně vědecká hodnota této části mise nebyla velká. 90 sekund po přistání zahájila kapsle vysílání prvních snímků povrchu planety. Sekvence však byla přerušena po pouhých 14,5 sekundách a odvysílání 79 řádků obrazu. Pravděpodobnou příčinou byla silná prachová bouře, která zuřila na povrchu planety.

Kapsle nesla na vyklápěcím rameni průzkumné vozítko, určené ke zjišťování průchodivosti, označené  PrOP-M (Pribor Ocenky Prochodimosti). Vozítko s hmotnosti 4,5 kg se mohlo pohybovat pomocí kráčivých ližin až do vzdálenosti 15 m od kapsle, což bylo dané délkou napájecího kabelu. Vzhledem k tomu, že se PrOP-M nepodařilo vysadit, jeho existenci byla utajovaná a nikdo o něm dalších 20 let nevěděl. 

• 

Zdroje: astronautix.com, nasa.gov, space.com