Sověti cvičili delfíny k boji. Jejich trenérku unesli nacisté
Delfíni jsou inteligentní zvířata, čehož se snažilo využít už několik armád pro vojenské účely. Vycvičit mořské savce, aby zlikvidovali například nepřátelského potápěče, se pokusil i Sovětský svaz. Server Russia Beyond přinesl strhující příběh ženy, která delfíny v SSSR cvičila.
Typický scénář delfíní vojenské operace měl podle serveru vypadat následovně: Podél pobřeží jsou rozmístěné „výběhy“ s delfíny skákavými. Ti jsou i v zajetí díky svému přirozenému sonaru schopni odhalit jakýkoli podvodní objekt v okruhu půl kilometru.
Když zvíře ve vodě objeví plavce, stlačí speciální tlačítko a do vzduchu vyletí signální světlice. Poté se delfín vynoří z vody s nosem namířeným směrem, kde se nachází „narušitel“. Stlačí další tlačítko, výběh se otevře a delfín se vydá k cíli a zneškodní ho.
Do výcviku delfínů se sovětští soudruzi pustili v roce 1967 v situaci, kdy si byli vědomi zaostávání za Američany v této oblasti. První sovětské vojenské středisko bylo otevřeno v Kazašské zátoce v Kaspickém moři.
DELFÍN MĚL POTÁPĚČI STRHNOUT MASKU
Delfíny a tuleně tam cvičili pro řadu úkolů: od střežení a hlídání objektů až po likvidaci nepřátelských narušitelů a detekci specifických podvodních objektů. Taková „likvidace“ narušitelů v praxi prý znamenala, že delfíni byli cvičeni k tomu, aby potápěči strhli masku a vytáhli ho na hladinu. Ačkoli se vědci dlouho snažili udělat z delfínů zabijáky, vysoce inteligentní zvířata na tento druh stresu reagovala emocionálně a sabotovala další spolupráci.
Neméně zajímavý je příběh trenérky sovětských delfínů, která s celým programem na žádost armáda začala. Tou cvičitelkou byla Galina Šurepovová, jež s rodinou žila v Litvě. Na začátku druhé světové války jí byly tři roky. Jejího otce, příslušníka sovětské rozvědky, hned na začátku německého útoku zranila bomba. Nadřízení ho evakuovali do týlu, avšak jeho rodinu nechali na místě.
CVIČITELKA ZAUJALA VE FILMU
Malá Galina a její sestra byly vybrány do skupiny dárců krve, kde se jejich krev používala k transfuzím pro zraněné německé vojáky. Po válce byly děti poslány do sirotčince. Jejich rodiče nicméně hledání nevzdávali, až nakonec po osmi letech od rozdělení rodiny své dcery našli.
Po škole v Leningradu v sobě Galina objevila vášeň pro podvodní sport a krátce nato se stala sovětskou mistryní v potápění. Na jedné ze soutěží zaujala castingového režiséra, který ji obsadil jako kaskadérku v sovětském velkofilmu Člověk obojživelník. Na filmovou dráhu se však Galina nevydala.
Raději odcestovala na vzdálený Sachalin, aby byla blíže oceánu. Zde otevřela první potápěčské centrum pod vodou a objevila se v dokumentárním filmu o lovu delfínů, kde s hrůzou sledovala, jak jsou delfíni Sověty brutálně zabíjeni a zpracováváni na rybí moučku, produkt používaný jako krmivo pro dobytek. Až poté přišla zpráva, že byla vybrána k práci ve výzkumném středisku s delfíny, s nimiž pak strávila velkou část zbytku svého života.
Zdroj: rbth.com