Smrt ve vesmíru. Co by se stalo s našimi těly?

Cestování do vesmíru pro rekreační účely se stává pomalu reálnou věcí, a tak může nastat doba, kdy budeme cestovat na jiné planety na dovolenou. To ale znamená, že musíme začít přemýšlet o tom, jaké to bude žít ve vesmíru. Ale také co se stane, když tam někdo zemře?

Magazín Psys přišel se zajímavými poznatky. Po smrti na Zemi prochází lidské tělo několika fázemi rozkladu. Ty byly popsány již v roce 1247. Nejprve přestane krev proudit a začne se vlivem gravitace hromadit, což je proces známý jako livor mortis.

Poté se tělo ochladí a svaly ztuhnou v důsledku nekontrolovaného hromadění vápníku ve svalových vláknech. To je stav rigor mortis. Dále enzymy, bílkoviny, které urychlují chemické reakce, rozkládají buněčné stěny a uvolňují jejich obsah.

Jak by to probíhalo ve vesmíru?

Rozdílná gravitace na jiných planetách jistě ovlivní fázi livor mortis a nedostatek gravitace při vznášení se ve vesmíru by znamenal, že by se krev nesrážela. Uvnitř skafandru by se ztuhlost stále projevovala, protože je důsledkem zastavení tělesných funkcí. A bakterie ze střev by stále požíraly měkké tkáně. Tyto bakterie však ke správnému fungování potřebují kyslík, a tak by omezené zásoby vzduchu tento proces výrazně zpomalily.

Mikroby z půdy také napomáhají rozkladu, a tak jakékoli planetární prostředí, které brzdí mikrobiální činnost, například extrémní sucho, zvyšuje šance na zachování měkkých tkání. Rozklad v podmínkách tak odlišných od pozemského prostředí znamená, že vnější faktory by byly komplikovanější, například u kostry. Když jsme živí, je kost živý materiál, který se skládá jak z organických materiálů, jako jsou cévy a kolagen, tak z anorganických materiálů v krystalické struktuře.

• 

Za normálních okolností se organická složka rozloží a tak kostry, které vidíme v muzeích, jsou většinou anorganické zbytky. Ve velmi kyselých půdách, které můžeme najít na jiných planetách, však může dojít k opačnému jevu a anorganická složka může zmizet a zůstanou jen měkké tkáně.

Prostředí na jiných planetách se nevyvinulo tak, aby využívalo naše těla stejně efektivně. Hmyz a mrchožrouti se na jiných planetách naší soustavy nevyskytují. Suché podmínky podobné pouštím na Marsu by však mohly znamenat, že měkké tkáně vyschnou a možná by větrem unášené sedimenty erodovaly a poškozovaly kostru způsobem, který pozorujeme zde na Zemi.

Klíčovým faktorem je teplota

Například na Měsíci se teploty mohou pohybovat od 120 °C do -170 °C. Tělo by proto mohlo vykazovat známky změn způsobených teplem nebo poškození mrazem. Je pravděpodobné, že by ostatky stále vypadaly jako lidské, protože by nedošlo k úplnému procesu rozkladu, který vidíme zde na Zemi.

Zdroj: phys.org