První a jediný československý sériově vyráběný vrtulník. Jaký byl?

Konec čtyřicátých a začátek padesátých let 20. století je v kontextu letectví nejznámější jako nástup proudového věku. Ve stínu proudových letadel však ve stejném období nastal i věk vrtulníků.

Korejská válka byla zkušebním polygonem pro proudové letadlo jako životaschopnou bojovou platformu a pro vrtulník jako cenný dopravní a užitkový prostředek. Na konci válečných operací se obě technologie osvědčily a zůstaly.

Mezi dominantní značky v počátcích výroby vrtulníků patřily americké firmy Sikorsky, Bristol z Velké Británie a Mil ze Sovětského svazu. V tomto období však existovalo i několik menších hráčů, kteří se zabývali konstrukcí vrtulníků; mezi nimi byla i československá firma Aero.

Aero se podílelo na prvním a dosud jediném českém vrtulníku domácí konstrukce a výroby: Heli Baby.

Komplikovaný zrod

Koncem 40. a začátkem 50. let 20. století proběhla obrovská reorganizace a znárodňování, které se dotkly všech podniků v tehdejším Československu. Komunistická vláda, která převzala moc v roce 1948, šla ještě dál a začala přesně diktovat, co některé podniky mohou a nemohou vyrábět.

Aero, dlouholetý hráč v leteckém sektoru země, zůstalo ve výrobě letadel v bezpečí. Společnost Praga však o svou leteckou divizi přišla a ocitla se v omezení na výrobu nákladních automobilů. To představuje první komplikaci v příběhu Heli Baby; Jaroslav Šlechta, který letadlo navrhl, pracoval pro Pragu v době, kdy společnost přišla o svou leteckou divizi, a navrhl ho ještě v době, kdy byl u ní zaměstnán. Letecký provoz Pragy skončil koncem 40. let v rukou Aera spolu se Šlechtou a konstrukcí Heli Baby.

Když se v roce 1951 uskutečnila stavba prototypu Heli Baby, neslo jméno Aero pevný název. Značně opožděný první let prototypu s odporem se uskutečnil počátkem roku 1954; v té době už konstrukční oddělení Aera spadalo pod Letecký výzkumný a zkušební ústav (VZLÚ). V důsledku této organizační struktury se v některých pramenech uvádí, že za konstrukci Heli Baby je odpovědný VZLÚ.

V době, kdy byly zkoušky dokončeny a výroba schválena v roce 1956, přibyla do příběhu Heli Baby další vrstva zmatků, když VZLÚ svěřil odpovědnost za výrobu nového letounu do rukou Moravských Otrokovic. Tato společnost byla předobrazem dnešní společnosti Zlín Aircraft; proto se v mnoha pramenech k Heli Baby váže jméno Zlín.

Označení Heli Baby se měnilo téměř stejně často jako osoby dohlížející na jeho vývoj. Původní Šlechtův návrh nesl označení XE-II, během testování a počátků výroby byl znám jako HC-2 nebo VR-2 a v roce 1959 byla oznámena přepracovaná a vylepšená verze pod označením HC-102.

V době, kdy prototyp Heli Baby koncem roku 1954 uskutečnil svůj první volný let, výrazně zaostával za konstrukcemi ostatních výrobců. Když byla v roce 1958 zahájena výroba, očekával od stroje civilní sektor i armáda mnoho a obě strany zůstaly počáteční produkční verzí zklamány.

První sériová varianta Heli Baby, známá jako HC-2, byla díky čtyřválcovému motoru Praga DH o výkonu 82 koní rozhodně nedostatečně výkonná. Československá armáda nebyla nadšena a nebyla ochotna přijmout stroj do služby v tomto stavu a přistoupila k objednávce vrtulníků sovětské konstrukce Mil Mi-1 a Mi-4.

V roce 1961 se uskutečnil první let přepracované varianty HC-102. Nová verze Heli Baby byla vybavena čtyřválcovým motorem Avia M-110 o výkonu 117 koní. Toto zvýšení výkonu stačilo k tomu, aby armáda počátkem 60. let vybavila typem jednu jednotku pro užitkové a výcvikové role. V armádní službě byl letoun označen VR-2.

Armáda letoun používala jen velmi krátce pro výcvikové a spojovací práce, než svůj letecký park předala Svazarmu, organizaci podporující spolupráci mezi civilním obyvatelstvem a armádou v Československu. Svazarm používal Heli Baby pro letecký výcvik v letech 1963 až 1978.

Poslední Heli Baby byl vyřazen z československého civilního registru před koncem 70. let. Typ nebyl nikdy vyvezen. Celkem bylo vyrobeno 21 letounů HC-102, z toho 15 letounů HC-2 přestavěných na standard HC-102.

Několik světlých míst

Přestože se vývoj Heli Baby protáhl a zpozdil, a v době, kdy byl Heli Baby schopen provozu, byl již překonán vyspělejšími konstrukcemi vrtulníků, měl tento typ na svém kontě několik úspěchů.

V září 1958 přeletěl HC-2 z Prahy do Bruselu na Světovou výstavu za méně než deset hodin. V roce 1959 Heli Baby vytvořil dva světové rychlostní rekordy pro vrtulníky své třídy na uzavřených tratích.

V civilním sektoru našly letouny uplatnění ve filmovém průmyslu v Československu a východním Německu od konce 50. do konce 60. let. Heli Baby byl připomenut na poštovní známce vydané Českou poštou v roce 2013.

Heli Baby dnes

Dnes je v muzeích po celé České republice a na Slovensku vystaveno pět nebo šest letounů Heli Baby, takže pokud tyto země navštívíte, máte možnost se s tímto obskurním typem seznámit.

Není překvapivé, že se nedochovaly žádné letuschopné exempláře Heli Baby, a vzhledem k jeho vzácnosti i obskurnosti to tak pravděpodobně zůstane.

Technické údaje:

• Motor: Praga DH, plochý čtyřválec, 62 kW (84 ks)
• Rotor: pravotočivý o průměru 8,80 m, třílistý
• Vrtule: tažná, dvoulistá
• Vzletová hmotnost: 585 kg
• Spotřeba: 18 l/hod
• Dolet: 150 km
• Dostup: 3030 m
• Výroba: 2 prototypy ve VZLÚ Moravan Otrokovice n.p., dále pak od roku 1958 do konce roku 1962 21 kusů.

Zdroj: pickledwings.com