Proč ruská armáda není tak silná, jak se zdá?

Napětí mezi Spojenými státy a Ruskem ze známých důvodů narůstá. Všechny zúčastněné mocnosti se chlubí svojí vojenskou výbavou. Také Rusko v posledních letech předvádí nové zbraňové systémy všech kategorií a tváří se sebevědomě. Jsou ale tyto zbraně skutečně tak nebezpečné? Na tuto otázku se snaží odpovědět server Sandboxx.

Během studené války hrály Spojené státy a Sovětský svaz roli soupeřících supervelmocí a každá z těchto zemí investovala velké prostředky do nových zbraňových technologií. Důvodem byla snaha získat rozhodující výhodu proti konkurenci. Sovětský svaz ale počátkem 90. let 20. století padl a Spojené státy se tak staly jedinou světovou supervelmocí, která byla schopna do zbrojení investovat.

Od konce slavných sovětských časů se Rusko snaží najít pevnou půdu pod nohama. Nejen rozpad SSSR, ale také ekonomické sankce, uvalené na Rusko způsobily, že ruská armáda má stále menší balík peněz, které může investovat do modernizace armádních sil. Moskvě tedy nezbývá nic víc než dávat světu najevo svoji připravenost exhibicí. Cílem této strategie je vyvolávat dojem, že Rusko stále zůstává globální vojenskou hrozbou.

Odborníci ale tvrdí, že ne všechny moderní ruské zbraně jsou takové, jak se zdají. A navíc, mnohé z nich zatím nejsou v dostatečném množství ani k dispozici. Například ruský hlavní bojový tank T-14 Armata možná patří k nejlepším na světě, má ale jeden základní problém, ještě nebyla zahájena jeho sériová výroba. Podobně je na tom i bojové letadlo Suchoj Su-57. Také je teprve „na cestě“.

• 

Projektů, které teprve čekají na svoji realizaci je více. Patří mezi ně také dálkově ovládané bojové vozidlo Uran-9. Minitank vybavený pásy se chlubí 30mm kanónem 2A72, PKTM (tankový kulomet ráže 7,62 mm), čtyřmi protitankovými střelami a šesti termobarickými raketomety. Nevypadá špatně, jenže i on má potíže.

Andrey Anisimov, vedoucí výzkumný pracovník ruského ministerstva obrany, hodnotil Uran-9 negativně. Podle něj toto bojové mini vozidlo trpí mnoha konstrukčními problémy. Během testů operátoři například pravidelně ztráceli kontrolu nad vozidlem, když byla znemožněna přímá viditelnost. Problémem byla také nestabilizovaná kamera pro zaměřování, což znemožňovalo identifikaci, sledování nebo zasahování jakýchkoli cílů.

V roce 2019 ruská média představila něco, o čem tvrdila, že jde o technologii, která změní pravidla hry. Jednalo se o nový dron, který je vybaven samopalem typu AK Vepr-12 Hummer. Malý dron připomíná dálkově řízené letadlo. Na první pohled vypadá docela dobře, ale je velkou otázkou, zda by splnil svůj účel. Na rozdíl od čtyřrotorových dronů, které se mohou vznášet na místě a pečlivě mířit, musí tento dron udržovat permanentní pohyb vpřed, aby se nezřítil, což velmi ztěžuje míření zbraní na cíl. Jeho nestabilita je zřejmá i z videa, přesto, že zkušební cíl byl zasažen.

Největší pozornost z připravovaných ruských zbraní vzbudila v minulých letech střela s jaderným pohonem, kterou NATO nazvalo SSC-X-9 Skyfall (v Rusku známá jako 9M730 Burevestnik). Podle Putina by tato nová střela měla mít, díky palubnímu jadernému reaktoru, téměř neomezený dolet. To by teoreticky umožnilo raketě zasáhnout jakýkoli cíl na světě a zároveň by umožňovalo úhybné manévry, aby ji nezachytily systémy protiraketové obrany.

Tato zbraň je sice velmi nebezpečná, ale nese s sebou i velká nežádoucí rizika. Odborníci tvrdí, že takové zbraně může v dnešní době vyvíjet jen blázen nebo někdo, kdo neví, co si počít. Její plochá dráha letu a permanentní radiace totiž ohrožuje samotné majitele. Také USA se v minulosti o výrobu takové zbraně pokoušely, ale po zjištění, že je vlastně tak trochu sebevražedná, od ní odstoupily. Vývoj této střely by nicméně mohl být v Rusku dokončen v roce 2025.

Vojenští analytici předpovídají, že Rusko by v případě ozbrojeného konfliktu utrpělo porážku. Rusko, vědomo si své ekonomické situace a nedostatků z ní plynoucích, proto klade důraz na tzv. hybridní válku. Používání této strategie se totiž obejde beze zbraní a vojenských prostředků.

Zdroj: sandboxx.us