Proč nebyl skafandr Jurije Gagarina po přistání vyfotografován? Příběh prvního skafandru

Fotografie pořízené bezprostředně po návratu Jurije Gagarina na Zemi ukazují, že místo skafandru má na sobě obyčejnou teplou bundu. Proč?

V přítomnosti členů státní komise po svém legendárním úspěšném letu do vesmíru nezapomněl Jurij Gagarin, první člověk ve vesmíru zmínit jeden velmi důležitý detail: „Nahoře jsem pořídil několik fotografií. Vnější plášť jsem si v té době už sundal. Měl jsem na sobě jen termo oblečení.“

A tak to také bylo. Na každé fotografii po přistání je kosmonaut zachycen v teplé bundě podobné obyčejnému sovětskému vatniku (teplé oblečení, které nosili vězni v sovětských pracovních táborech). Ve skutečnosti šlo o tepelně ochranný kostým V-3, který Gagarin nosil pod skafandrem. Žádný skafandr však nebyl vidět, píše server RBTH. Ale proč by ho schovával?

• 

Nechte ho létat bez obleku

Bitva, která se strhla kolem toho, zda první člověk ve vesmíru vůbec bude mít skafandr, byla nelítostná. Co si měl na tak nebezpečnou cestu obléci? Dnes to bude znít hloupě, ale někteří odborníci vážně uvažovali o tom, že by Gagarina poslali do vesmíru v kostýmu chránícím před teplem.

Chránil by ho v případě přistání na vodě nebo před chladem, ale byl by mu k ničemu v případě dekomprese kosmické lodi ve vesmíru. Konstruktéři Vostoku si však v únoru 1960 uvědomili, že mají vážné problémy s celkovou hmotností a že je nutné ji nějak snížit odstraněním co největšího množství vybavení. Mnozí však optimisticky předpokládali, že šance na dekompresi kosmické lodi je malá, takže skafandr by jen zbytečně zvyšoval hmotnost.

Debata o tom, zda kosmonaut skafandr vůbec potřebuje, se táhla až do léta, až nakonec „otec kosmických letů“ Sergej Koroljov řekl konečné slovo. Prohlásil, že je ochoten obětovat 500 kilogramů na úkor polstrování a vybavení lodi, pokud to bude znamenat, že skafandr se systémy podpory života bude hotový do konce roku.

Skafandr

Do letu zbývalo pouhých osm měsíců a práce na vytvoření prvního skafandru v historii byly v plném proudu. Inženýři se rozhodli jít nejkratší cestou a jako základ použili skafandr pilota stíhačky Su-9 „Vorkuta“, kde byly kritickými součástmi také systémy podpory života a zásobování kyslíkem.

SK-1 byl skafandr, který se skládal ze dvou vrstev materiálů. První se skládala z lavsanu a polyetylentereftalátu. V té době šlo o nejnovější typ materiálu, který byl vyvinut Akademií věd relativně nedávno, v roce 1949. Lavsan se používal k vyztužení a dnes se tento materiál používá při výrobě plastových lahví.

Druhá hermeticky uzavřená vrstva byla vyrobena z pryže. Její vnější, všem viditelnou vrstvu tvořil oranžový vodotěsný plášť. Oranžová barva sloužila k usnadnění případných záchranných pokusů v případě, že by se kosmonaut musel katapultovat z kabiny a přistát na padáku.

• 

Přilba byla nepohyblivá, s připevněnými tlakovými senzory. V případě dekomprese by se automaticky uzavřela, zatímco hadice sloužící k úpravě vnitřku skafandru vzduchem z vnitřku kosmické lodi by se automaticky odpojila. V takovém případě by se zásobování vzduchem provádělo prostřednictvím připojené kyslíkové nádrže. Vydat se v takovém skafandru na kosmickou procházku by samozřejmě bylo striktně nemožné, ale kosmonaut by v kabině vydržel celkem pět hodin bez podpory lodních systémů. Mimochodem, i tento primitivní skafandr už měl vlastní systém na likvidaci odpadu, který umožňoval kosmonautům vyřídit si své záležitosti, aniž by museli skafandr svlékat.

Gagarin měl na sobě několik vrstev oděvu: základní vrstvu, pak tepelné stínění, vrstvu lavsanu, následovala guma a nakonec oranžový plášť. Co však bylo důvodem přísných nařízení o skrývání těchto věcí před zraky kamer?

Muž na tajné misi

Jak už asi tušíte, odpověď je jednoduchá: utajení. Skafandr měl plné právo být považován za geniální sovětský vynález; materiály a konstrukce byly v době vrcholících vesmírných závodů s Američany státním tajemstvím. Oranžový vnější plášť byl mimo jiné navržen tak, aby skrýval vrstvy pod ním před zraky veřejnosti.

Jurij Gagarin měl přísný rozkaz podniknout všechny možné kroky, aby se skafandru zbavil tím, že ho buď ukryje, nebo přímo zničí, ať už dojde k přistání kdekoli. Aby se tak stalo, byl na pomoc vyslán jeden z konstruktérů skafandru, Ota Bachramov. Dne 12. dubna 1961 se uskutečnila tajná mise, do které byl zasvěcen jen malý počet lidí.

• 

Bachramov měl převzít skafandr od Gagarina nebo vedoucího pátracího a záchranného týmu v místě přistání. Toho dne se inženýrovi ještě podařilo skončit na několika amatérských fotografiích, a to při plnění tajné mise. Obyvatelé města Engels se domnívali, že hromotluk v čepici a zimním kabátě je bezpečnostní důstojník nebo kosmonautův bodyguard, který má za úkol střežit bezpečnost národního hrdiny. Pravda však byla mnohem prozaičtější. Bachramov si prostě přišel vyzvednout skafandr.

Zdroj: rbth.com