Proč jsme ještě nenaklonovali člověka? Důvodů je mnoho

V roce 1996 se ovce Dolly dostala na titulní stránky novin po celém světě poté, co se stala prvním savcem, který byl úspěšně naklonován z dospělé buňky. Mnozí se domnívali, že to bude „katalyzátorem“ zlatého věku klonování, a mnozí spekulovali, že první lidský klon je jistě vzdálen jen několik let, jak píše server Live Science.

Někteří lidé se domnívali, že lidské klony by mohly sehrát roli při vymýcení genetických chorob, zatímco jiní se domnívali, že proces klonování by nakonec mohl odstranit vrozené vady.

Od úspěchu Dolly se objevují různá tvrzení o úspěšných programech klonování lidí. V roce 2002 Brigitte Boisselierová, francouzská chemička a oddaná stoupenkyně raëlismu (UFO náboženství založeného na myšlence, že lidstvo stvořili mimozemšťané) tvrdila, že se jí a týmu vědců podařilo úspěšně vyvést na svět prvního klonovaného člověka, kterého pojmenovala Eva.

Boisselierová však nebyla ochotna ani schopna předložit žádné důkazy, a tak se má všeobecně za to, že jde o podvod. Proč se tedy ani po téměř 30 letech od narození Dolly nepodařilo naklonovat člověka? Je to především z etických důvodů, existují technologické překážky, nebo se to prostě nevyplatí?

Jak je to s klonováním?

Klonování je široký pojem, protože jím lze označit celou řadu postupů a přístupů, ale podle Národního ústavu pro výzkum lidského genomu (NHGRI) je vždy cílem vytvořit geneticky identickou kopii biologické entity.

Jakýkoli pokus o klonování člověka by s největší pravděpodobností využíval techniky reprodukčního klonování, přístup, při kterém by byla použita zralá somatická buňka, nejspíše buňka kůže. DNA získaná z této buňky by byla umístěna do vaječné buňky dárkyně, které bylo odstraněno vlastní jádro obsahující DNA.

Vajíčko by se pak začalo vyvíjet ve zkumavce a poté by bylo implantováno do dělohy dospělé ženy. Zatímco však vědci naklonovali mnoho savců, včetně skotu, koz, králíků a koček, člověk se na seznam nedostal.

Klonování lidí je obzvláště dramatický čin a bylo jedním z témat, která pomohla nastartovat americkou bioetiku. Etické problémy spojené s klonováním lidí jsou rozmanité. Potenciální problémy zahrnují psychologická, sociální a fyziologická rizika. Patří mezi ně myšlenka, že klonování by mohlo vést k velmi vysoké pravděpodobnosti ztráty života, a také obavy z toho, že klonování by mohli využívat zastánci eugeniky. Kromě toho by mohlo být klonování považováno za porušení zásad lidské důstojnosti, svobody a rovnosti.

Strach z vytvoření lepšího člověka

Dalším zásadním problémem klonování lidí je, že místo vytvoření kopie původního člověka by vznikl jedinec s vlastními myšlenkami a názory. Lidský klon by měl pouze stejnou genetickou výbavu jako někdo jiný a nesdílel by další věci, jako je osobnost, morálka nebo smysl pro humor: ty by byly pro obě strany jedinečné.

Lidé jsou, jak dobře víme, mnohem víc než jen produktem své DNA. Genetický materiál je sice možné reprodukovat, ale není možné přesně napodobit životní prostředí, vytvořit identickou výchovu nebo dosáhnout toho, aby se dva lidé setkali se stejnými životními zkušenostmi.

Mělo by klonování lidí nějaké výhody?

Pokud by tedy vědci naklonovali člověka, přineslo by to nějaké výhody, ať už vědecké, nebo jiné? Pokud bychom však morální ohledy z rovnice zcela vypustili, pak by teoretickým přínosem bylo vytvoření geneticky identického člověka pro výzkumné účely.

Japonský výzkumník kmenových buněk a nositel Nobelovy ceny za rok 2012 Shinya Yamanaka učinil tento objev, když přišel na to, jak vrátit dospělé myší buňky do stavu podobného embryonálnímu pomocí pouhých čtyř genetických faktorů. V následujícím roce se Yamanakovi spolu s renomovaným americkým biologem Jamesem Thompsonem podařilo totéž s lidskými buňkami.

Když jsou buňky přeprogramovány zpět do stavu podobného embryonálnímu, umožňují vývoj neomezeného zdroje jakéhokoli typu lidských buněk potřebných pro léčebné účely. Tento vývoj v podstatě učinil koncept používání klonovaných embryí zbytečným a vědecky podřadným.

V roce 2018 vydal Výbor pro bioetiku Rady Evropy, který zastupuje 47 evropských států, prohlášení, v němž se uvádí, že etika a lidská práva musí být vodítkem při jakémkoli použití technologií editace genomu u člověka, a dodává, že použití technologií editace genomu u lidských embryí vyvolává mnoho etických, sociálních a bezpečnostních otázek, zejména z jakékoli modifikace lidského genomu, která by mohla být předána budoucím generacím.

Rada však také uvedla, že existuje silná podpora pro využití těchto inženýrských a editačních technologií k lepšímu pochopení příčin nemocí a jejich budoucí léčby, a poznamenala, že nabízejí značný potenciál pro výzkum v této oblasti a pro zlepšení lidského zdraví.

Zdroj: livescience.com