Polsko staví levné rakety, které doletí do vesmíru. Jejich vzorem je SpaceX
SIR (Suborbital Inexpensive Rocket) neboli suborbitální levná raketa. To je název rozvojového programu Perun. Perun, slovanský bůh hromu a blesku, chrlí proudy ohně i v 21. století. Navíc na rozdíl od jeho dávných představ má tentokrát konkrétní podobu rakety, která se staví a testuje v Polsku.
Moderní Perun je necelých 12 metrů dlouhý a má průměr 45 cm. Po naplnění palivem váží více než 900 kg a jeho účelem je cestovat za běžné hranice vesmíru. Jedná se o Kármánovu linii, která se nachází ve výšce 100 km nad zemským povrchem.
Perun je raketa vyvinutá polskou společností Space Forest, která sídlí v Pomořanském vědeckotechnickém parku. Pokud vše půjde podle plánu – a testy se jeví slibně – bude to právě Perun, poháněný motorem SF 200 vyrobeným v Polsku, který se brzy vydá na cestu za hranice vesmíru s nákladem o hmotnosti 50 kg. Jaký je účel takových letů?
To vysvětluje generální ředitel společnosti Space Forest Robert Magiera: „Naše raketa je určena jako typicky výzkumná raketa, která provádí měření ve stavu mikrogravitace, tj. velmi nízké gravitace, která se vyskytuje například na Mezinárodní vesmírné stanici. Dnes se výzkum na palubách podobných raket provádí například v severním Švédsku (Esrange) a Norsku (Andoya). Přístup k tomuto druhu výzkumu je však velmi nákladný a obtížný.„
Levnější a méně neekonomické
Polská společnost tak následuje, i když zatím samozřejmě v jiném měřítku, cestu společnosti SpaceX. Vesmírná společnost Elona Muska provedla revoluci a snížila náklady na vynesení nákladu na oběžnou dráhu o několik řádů.
To znamená nejen nižší náklady na velké vesmírné programy, ale také zpřístupnění vesmíru milionům zájemců. Vyslání vlastní družice (a zejména mikrosatelitu nebo nanosatelitu) na oběžnou dráhu se stalo finančně únosným i pro malé společnosti nebo univerzity.
Společnost Space Forest chce také udělat průmyslový převrat tím, že bude nabízet vesmírné služby mnohem levněji než její konkurenti. Způsob, jak toho docílit, se osvědčil i společnosti SpaceX – jde o stavbu raket, které lze opakovaně používat, takže jedinou nevratnou ztrátou je palivo spálené během mise. Perun má být právě takový – klíčové součásti rakety mají být obnovitelné, aby je bylo možné opakovaně použít.
Řešení pro Perun se testuje na raketách řady Bigos. Nedávný test Bigosu 6 umožnil vyzkoušet funkci Thrust Vector Control (TVC) – řízení vektoru tahu motoru.
Jedná se o řešení, které umožňuje řídit polohu rakety a čelit poruchám způsobeným například poryvy větru. Test spočíval v tom, že raketa byla vychýlena ze svislé polohy v místě startu. Díky správné funkci TVC se Bigos vrátil do správné polohy.
Vlastní raketu ILR-33 BURSZTYN s podobným určením již několik let vyvíjí také Łukasiewiczova výzkumná síť, Institut letectví.
Zdroj: tech.wp.pl