Na Uranu a Neptunu prší diamantový déšť

O ledových obrech Uranu a Neptunu se příliš nepíše, protože veškerá pozornost směřuje k jejich větším sourozencům – mocnému Jupiteru a velkolepému Saturnu. Na první pohled jsou Uran a Neptun jen nevýrazné, nudné koule nezajímavých molekul. Ale pod vnějšími vrstvami těchto světů se možná skrývá něco velkolepého – neustálý déšť diamantů, napsal server Space.

Plynní obři soustavy, Jupiter a Saturn, jsou tvořeni téměř výhradně plynem, vodíkem a heliem. Právě díky rychlé akreci těchto prvků se těmto obrovským planetám podařilo nabobtnat do současné velikosti.

Naproti tomu planety Uran a Neptun jsou tvořeny převážně vodou, čpavkem a metanem. Astronomové tyto molekuly běžně nazývají ledem, ale ve skutečnosti pro to není žádný dobrý důvod, kromě toho, že v době, kdy planety vznikaly, byly tyto prvky pravděpodobně v pevném skupenství.

Do ledových hlubin

Hluboko pod zelenými nebo modrými vrcholky mraků Uranu a Neptunu se nachází spousta vody, čpavku a metanu. Tito ledoví obři však mají pravděpodobně kamenná jádra obklopená prvky, které jsou pravděpodobně stlačeny do neobvyklých kvantových stavů. Ale popravdě řečeno, o nitru ledových obrů toho moc nevíme. Naposledy jsme získali údaje o těchto dvou světech zblízka před třemi desetiletími, kdy kolem nich prolétla sonda Voyager 2 v rámci své historické mise.

Od té doby Jupiter a Saturn hostily několik sond na oběžné dráze, ale naše pohledy na Uran a Neptun se omezují na pozorování dalekohledem. Aby se astronomové a planetární vědci pokusili pochopit, co se skrývá uvnitř těchto planet, musí vzít tyto skromné údaje a zkombinovat je s laboratorními experimenty, které se snaží napodobit podmínky v jejich nitru.

• 

Déšť diamantů

Myšlenka diamantového deště byla poprvé vyřčena ještě před misí Voyager 2, která odstartovala v roce 1977. Matematické modelování pomáhá doplnit podrobnosti, například že v oblastech plášťů těchto planet je pravděpodobně teplota někde kolem 6 727 stupňů Celsia a tlak 6 milionkrát vyšší než v zemské atmosféře.

Stejné modely nám říkají, že nejvzdálenější vrstvy plášťů jsou o něco chladnější a to 1 727 stupňů Celsia a poněkud méně intenzivní tlak. Co se při takových teplotách a tlacích děje s vodou, čpavkem a metanem? Zejména v případě metanu mohou intenzivní tlaky rozbít molekulu a uvolnit uhlík. Uhlík pak vytvoří dlouhé řetězce. Dlouhé řetězce se pak stlačí k sobě a vytvoří krystalické vzory, jako jsou diamanty. Husté diamantové útvary pak klesají vrstvami pláště, dokud se příliš nezahřejí, kde se vypaří a vynášejí zpět nahoru a cyklus se opakuje. A proto se tomu říká diamantový déšť.

Zdroj: space.com