Mikrobi živící se ropou vylučují nejlevnější čistý vodík na světě
Texaská společnost Cemvita slibuje čistý vodík za méně než 1 USD/kg poté, co otestovala svou novou techniku v laboratoři a v terénu. Jejím základem jsou speciálně vyvinuté mikroby, které se vpravují do vyčerpaných ropných vrtů, kde se živí ropou a vylučují vodík, jak píše server New Atlas.
Lidé již dlouho používají drobné jednobuněčné a mnohobuněčné organismy. Například nejstarší známé pivo bylo uvařeno asi před 13 000 lety pomocí mikroskopické houby zvané kvasinka, která se živí cukry a škroby a vylučuje oxid uhličitý a etanol.
Nyní, když lidé začínají zvládat genetické inženýrství, se otevírá obrovská škála dalších možností. S rozvojem umělé inteligence je pro vědce snazší než kdy dříve určit, které části genetického kódu jsou zodpovědné za požadované chování mikrobů, a tyto části replikovat, aby byli tito malí tvorové ještě efektivnější. Společnost Cemvita se v současné době zaměřuje na mikroby, kteří se živí uhlovodíky, zejména ropou, a fermentují je a vylučují vodík a oxid uhličitý. Tyto plyny jednoduše probublávají skrz buněčné stěny.
Když se ropné vrty vyčerpají, stojí vytlačení nebo vytěžení zbývající ropy více energie, než kolik stojí její prodej. Ale i v takových vrtech je stále dostatek ropy a v každém projektu je k dispozici praktická infrastruktura. Společnost Cemvita chce všechny tyto vrty přeměnit na biohydrogenové farmy. Zřejmě to udělá tak, že zastaví horní část vrtu a pak do jeho temných hlubin napumpuje proudem recyklované vody spoustu speciálně vyšlechtěných mikrobů, kteří se hned pustí do práce.
Hodují, vylučují a množí se a společnost Cemvita zachycuje plyny, které vycházejí z horní části vrtu, a rozděluje je na vodík určený ke zpracování a prodeji a na oxid uhličitý určený k zachycení. Společnost začala v laboratoři geneticky modifikovat mikroorganismy, ale snažila se nejít tak daleko, aby je klasifikovala jako geneticky modifikované. Tým se zaměřil na ekonomický cíl, kterým je výroba vodíku za méně než 22 Kč/kg. Její mikrobi přitom rychle překonali své výkonnostní cíle a stali se šest a půlkrát lepšími ve své práci, než společnost předpokládala.
Nastal tedy čas otestovat je ve skutečném ropném vrtu. Společnost Cemvita spolupracovala s ropnou společností působící v Permské pánvi v západním Texasu a do vyčerpaného vrtu vložila malou zkušební dávku mikrobů. Výsledkem byla třikrát vyšší hladina vodíku, než byla základní hodnota, což předčilo očekávání společnosti. Tím se z nevyužitého aktiva ropné společnosti stává extrémně levný zdroj vodíku. O suroviny pro takovou výrobu vodíku pravděpodobně nebude nouze.
Společnost Cemvita poukazuje na to, že pro splnění pařížských klimatických cílů bude nutné, aby přibližně 60 % známých světových zásob ropy zůstalo v zemi. Společnost však bude muset přesvědčit regulační orgány, že její mikroby jsou bezpečné a nebudou mít nepříznivý dopad na životní prostředí. Společnost Cemvita však svůj produkt nenazývá „zeleným“ vodíkem, pravděpodobně kvůli oxidu uhličitému, který se při procesu uvolňuje. Místo toho jej nazývá „zlatým“ vodíkem a spoléhá se na zachycování a ukládání uhlíku, aby zajistil, že jeho vodík bude „uhlíkově neutrální“.
Obchodní model však vzbuzuje určité obavy. Společnost Cemvita potřebuje k realizaci svého plánu staré ropné vrty. Pokud tedy nebude moci tyto vrty koupit přímo, bude si muset technologii licencovat nebo navázat partnerství s ropnými společnostmi, aby mohla své mikroby využít. A ropné společnosti musí být touto myšlenkou nadšené. Můžeme jen doufat, že tyto společnosti budou zachycovat a trvale ukládat veškerý oxid uhličitý, který z jejich vrtů vychází.
Zdroj: newatlas.com