Měsíc před dávnými věky ukradl něco z hlubin Země. Vědci se to snaží dokázat

Země a její Měsíc jsou ve sluneční soustavě jedinečné. Země je jedinou planetou, která má pouze jeden Měsíc, a ten má velký vliv. Některé výzkumy naznačují, že bez Měsíce by život na Zemi možná vůbec nevznikl, jak píše server Science Alert.

Když k tomu připočteme poměr velikosti, který nemá obdoby u žádného jiného systému planeta-měsíc, tak Měsíc je o něco málo větší než čtvrtina velikosti Země a vědce přirozeně zajímá, kde se Měsíc vůbec vzal.

Vědci se však domnívají, že příběh vzniku Měsíce je příběhem ohně a zuřivosti: rozsáhlá sprška úlomků, která se vyvrhla z ještě teplé, sotva zformované Země při mohutné srážce s planetou velikosti Marsu jménem Theia asi před 4,5 miliardami let. Podle této teorie se tyto úlomky spojily a vytvořily náš satelit.

Nyní máme nové důkazy o tomto zrodu

Izotopy vzácných plynů helia a neonu zachycené v měsíčních meteoritech získaných z Antarktidy se shodují s izotopy nalezenými ve slunečním větru, aniž by byly kdy vystaveny jeho působení. To spolu s charakteristickou koncentrací izotopů argonu naznačuje, že tyto plyny byly zděděny ze Země, když obě tělesa kdysi dávno tvořila jedno.

Měsíc k nám však občas přichází, a to v podobě meteoritů, které jsou vrženy naším směrem, když něco velkého narazí do povrchu. Těchto měsíčních meteoritů neboli lunaitů bylo získáno několik; víme o několika stovkách, které se nacházejí po celém světě.

Tato hornina vznikla, když magma vytékalo z nitra Měsíce vzhůru a rychle chladlo, překryto dalšími vrstvami čediče, a tím chráněno před okolním prostředím – včetně kosmického záření a slunečního větru. Když čedič vychladl, vytvořily se částečky sopečného skla, které vykrystalizovaly a zůstaly tam, pod měsíčním povrchem.

Tam hornina ležela, dokud nedošlo k dostatečně silnému nárazu, při kterém lunární horniny odletěly na Zemi. Takový náraz by musel být poměrně velký a musel by se zaříznout hluboko do měsíčního povrchu, aby se dostal k hornině, která nebyla po celé věky odkrytá.

Tým zjistil, že submilimetrové skleněné částice v čediči si zachovaly izotopové stopy helia a neonu, jako malé časové kapsle. A tyto signatury byly stejné jako ve slunečním větru, ale byly detekovány v mnohem vyšším množství, než se očekávalo.

Zdroj: sciencealert.com, science.org