Lidé dříve jedli mumie. Odkud se tento zvyk vzal?

Náš druh má tendenci pěstovat zvyky, kterým plně nerozumíme, a jedním z nejmarkantnějších příkladů toho byla slabost našich předků pro jídlo.

Na výrobku z mumifikovaných těl si pochutnávali bohatí i chudí. V evropských obchodech byl dostupný díky dodavatelům ostatků z egyptských hrobek. Tak se na starém kontinentu zrodil zvyk, který měl mít zdravotní důvod, jak píše server The Conversation.

Bolesti hlavy a mor

Až do 12. století používali lékárníci rozemleté mumie pro jejich údajné léčivé účinky. Po dalších pět set let byly považovány za oblíbený lék, který měl pomocí rozemletých lebek, kostí a masa léčit různé neduhy od bolestí hlavy až po zmírnění otoků nebo vyléčení moru. Samozřejmě se našli i skeptici, kteří nejenže pochybovali o oprávněnosti takových tvrzení, ale zpochybňovali i pravost samotných mumií. Ty byly velkým zdrojem příjmů, a proto se často falšovaly.

Kromě toho lékaři přistupovali k tomuto tématu různými způsoby. Někteří považovali suchou mumii v prášku za všelék na všechny neduhy, zatímco pro jiné bylo nejlepší čerstvé maso a krev. Anglický král Karel II. užíval léky z lidských lebek po záchvatu křečí a v roce 1909 je lékaři běžně používali u pacientů s neurologickými potížemi. Mumie, často ztotožňované s faraony, byly určeny pro panovníky.

V 19. století tato praxe ustoupila, i když tehdejší Evropané měli pro mumie stále jistou slabost. V tomto případě však nešlo o, řekněme, kulinářství a medicínu, ale o jakousi fascinaci tématem mrtvol. Viktoriáni proto pořádali večírky, na kterých se ostatky otevíraly. V roce 1834 rozbalil chirurg Thomas Pettigrew na Královské chirurgické koleji mumii. Pitvy nebo operace se tehdy konaly veřejně a nejinak tomu bylo i v případě mumií.

Soumrak bizarní praxe

Časem se přestalo skrývat, že otevření ostatků slouží hlavně k zábavě. Jako velmi prestižní se ukázala například možnost zakoupit si mumii a představit její interiér hostům. Evropané 19. století tak zdůrazňovali své postavení. Na počátku minulého století tato móda skončila, i když lidé stále věřili v některé neobvyklé aspekty egyptských pozůstatků.

Když v roce 1923 zemřel lord Carnarvon, sponzor výpravy za nalezením Tutanchamonovy mumie, veřejnost to přičítala kletbě.

Zdroj: theconversation.com