Legendární německý samopal StG 44 je po 80 letech zpátky na frontě a opět bojuje proti Rusům

, , ,

Na Ukrajině najdeme průřez ručními palnými zbraněmi z celého světa, a to i z doby před sto lety. Jedním z nejzajímavějších případů je používání prvních sériově vyráběných útočných pušek na světě – německých Sturmgewehr 44 (StG 44). Vysvětlíme si jejich účinnost a to, jak se mohly dostat na frontu.

Na ruské i ukrajinské straně se relikvie vyskytují proto, že je nedostatek moderních zbraní. Například v ruských řadách byly bojové jednotky z okupované Doněcké a Luhanské oblasti vybaveny opakovacími puškami Mosin, protitankovými puškami PTRS a dalšími starožitnostmi z období druhé světové války. Na straně ukrajinských jednotek teritoriální obrany byly dokonce k vidění i případy použití kulometů Maxim M1910/30.

V této souvislosti není překvapivá přítomnost samopalu Sturmgewehr 44 (StG 44), který s největší pravděpodobností pochází ze soukromé sbírky ukrajinského vojáka. Je dokonce možné, že se dotyčný StG 44 nacházel v jeho rodině po několik generací jako trofej ukořistěná vojákům Třetí říše během Vlastenecké války. Tomu nasvědčuje i vydání náboje ráže 7,92×33 mm Kurz, který není snadno dostupný. Dnes samopal sezónně vyrábí pouze srbská firma PRVI Partizan a významnou zásobu mohou mít pouze sběratelé.


Sturmgewehr 44 (StG 44) – první sériově vyráběná útočná karabina na světě

První sériově vyráběné exempláře karabiny Maschinenpistole 43 (MP 43) byly vyrobeny v polovině roku 1943 ve firmě C. G. Haenel v Suhlu, přičemž název Sturmgewher 44 se vžil až v roce 1944. Jednalo se o revoluční konstrukci, spolu se zkráceným nábojem 7,92×33 mm Kurz, jehož koncepce vznikla již před vypuknutím druhé světové války.

Klíčové bylo navrhnout náboj, který by překlenul mezeru mezi výkonným puškovým nábojem 7,52 × 57 mm Mauser používaným v puškách Mauser K98k a nábojem 9 × 19 mm používaným v kulometech. Stručně řečeno, první z nich umožňoval zasažení cíle i na vzdálenost přesahující 1 km a byl příliš výkonný pro lehké samohybné zbraně, zatímco druhý tento úkol plnil dokonale, ale měl účinný dostřel 100 m za optimistických podmínek.

Tento problém měl vyřešit nový náboj a zbraň pro něj, která umožňovala přesnou střelbu jednotlivými ranami na vzdálenost až 600 m a až 300 m při vedení nepřetržité palby. Práce na samopalu byly ukončeny v roce 1943 přijetím nového náboje a zbraně, která s ním měla být dodávána.

Karabina MP 43, z níž se později stala karabina Sturmgewher 44, byla jakýmsi hybridem dvou různých prototypů Maschinenkarabiner 42 (MKb 42), které v roce 1942 představil C. G. Maschinen. G. Haenel a Walther.

Konečným výsledkem práce byla karabina o hmotnosti přibližně 4,6 kg schopná přesné střelby na vzdálenost až 600 metrů i nepřetržité řízené střelby jako kulomet, mimořádně užitečná v boji ve městě nebo v zákopech. Tyto parametry znamenají, že i dnes může být Sturmgewher 44 v rukou zkušeného střelce stejně užitečný jako karabina AK nebo AKM.

Karabina Sturmgewher 44 střílí z uzavřeného závěru a funguje na principu vypouštění plynů bočním otvorem v lučíku do pístového plynového systému s dlouhým zdvihem. Závěr se zase uzamyká skloněním závěru ve svislé rovině.

Zdroj: twitter; Armedconflicts; wikipedia

Diskuze Vstoupit do diskuze