Konečně ji můžeme vidět. Tohle byla přísně tajná sovětská vesmírná raketa
Oficiální televizní stanice ruského ministerstva obrany, TV Zvezda, poprvé v historii umožnila veřejnosti nahlédnout do Ščitu-2 nebo alespoň do jeho makety. Jednalo se o kosmickou zbraň podobnou raketám ze sovětské éry, která byla primárně určena k ochraně vojenských kosmických stanic Almaz před příchozími hrozbami, píše server The Drive.
Ščit-2 byl projektem navazujícím na sebeobranný systém Ščit-1, který byl vybaven 23mm kanónem a je jedinou zbraní, ze které se střílelo ve vesmíru, alespoň pokud víme. Poslední díl pořadu „Vojenské přijetí“ televize Zvezda byl zaměřen na řadu Almaz a související vývoj, včetně Ščitu-1 a Ščitu-2. Ukázky obou systémů byly mimo jiné vystaveny v uzavřeném prostoru v NPO Mašinostrojenia, když je nedávno navštívil reportér TV Zvezda.
NPO Mašinostrojenia je ruská státní firma zabývající se vývojem kosmických technologií, která se vyvinula ze sovětského subjektu známého jednoduše jako OKB-52, jenž byl mimo jiné zodpovědný za vývoj kosmických stanic Almaz. Televizní návštěva ruského ministra obrany Sergeje Šojgua v NPO Mašinostrojenije na začátku letošního roku již přinesla dosud nejlepší a nejúplnější pohled na systém Ščit-1.
Program Almaz
Program Almaz byl tajnou snahou o vývoj vojenských vesmírných stanic, které byly primárně určeny k provádění zpravodajských, sledovacích a průzkumných misí a byly ukryty v rámci projektu civilní vesmírné stanice Saylut. Snaha o projekt Almaz, která začala v 60. letech 20. století, byla oficiálně odtajněna až počátkem 90. let po pádu Sovětského svazu.
Sověti od samého počátku plánovali vyzbrojení stanic Almaz, protože se obávali útoků amerických protisatelitních zbraní, včetně malých, ale vysoce manévrovatelných „zabijáckých satelitů“ a tradičnějších stíhaček. Jeden exemplář systému Shchit-1 se skutečně dostal do vesmíru připojený k družici Almaz OPS-2. Sověti provedli 24. ledna 1975, poslední den pobytu stanice na oběžné dráze, zkoušku ostré střelby z této zbraně na dálku.
Výsledek tohoto testu zůstává utajen a další vesmírná stanice Almaz, OPS-3, odstartovala bez instalovaných zbraní. OPS-4, která se do vesmíru nikdy nedostala, měla nést systém Sčit-2. Nic nenasvědčuje tomu, že by se Sčit-2, o jehož obecné existenci se vědělo již dříve, také někdy dostal do vesmíru, ačkoli podrobnosti o systému zůstávají velmi omezené.
Foto: TV Zvezda
Raketový motor a systém stabilizace
Pokud jde o samotnou zbraň, Leonard Smiričevskij, současný šéf NPO Mašinostrojenia, ji reportérovi TV Zvezda popsal jako zbraň se čtyřmi hlavními komponenty. Základem systému je raketový motor na tuhé palivo, který je pak připojen k systému stabilizace otáčení sestávajícímu z rotujícího kola s lopatkovitými ploutvemi. Následuje hybridní pohonná část s bojovou hlavicí, k níž se za chvíli vrátíme a vpředu je umístěn radarový vyhledávač připomínající chobot.
Zdaleka nejzajímavější částí je sekce pohonná hlavice. Navenek má něco, co vypadá jako kruhová soustava malých náloží podobných granátům, které by podle představy mohly uvolnit oblak šrapnelů, který by byl obzvláště nebezpečný pro ostatní objekty ve vesmírném vakuu. Tyto projektily jsou ve skutečnosti pevné a jsou navrženy tak, aby fungovaly jako střely s tvrdým zásahem, které zničí vše, co zasáhnou, pouhou silou nárazu. Ještě zajímavější je, že Smiričevskij dal televizi Zvezda najevo, že tato část zbraně slouží také k nějakému pohonu, i když to blíže neupřesnil.
Po svém zapálení mohly komory nebo granáty přivádět horké hnací plyny do jedné nebo více spalovacích komor ve středu zařízení, čímž vznikl buď hlavní tah nebo řízení vozidla. Když by střela dosáhla blízkosti cíle, podle naváděcího radaru by celé vozidlo explodovalo a malé pevné komory by se vymrštily pod vlastní hnací silou do všech směrů a působily by jako šrapnely.
Foto: TV Zvezda
Jak měla být raketa odpálena?
Zbraň byla uložena v kontejneru připomínajícím rakev, který podle všeho měl dálkové ovládání pro aktivaci posádkou na palubě Almazu a roztočný mechanismus, který mohl být aktivován při vypuštění zbraně na oběžné dráze. Podle údajného plánu měla stanice Almaz OPS-4 nést dvě takové zbraně podobné raketám.
V loňském roce náčelník kosmických operací generál John „Jay“ Raymond, nejvyšší uniformovaný důstojník amerických kosmických sil, veřejně obvinil ruskou vládu z provedení testu protisatelitní zbraně na oběžné dráze, při němž jeden z jejích velmi manévrovatelných a malých satelitů „inspektor“ vystřelil blíže nespecifikovaný projektil. Americká vláda již vyjádřila obavy, že tyto orbitální inspektory, údajně určené ke kontrole jiných ruských satelitů ve vesmíru, by mohly mít útočné schopnosti.
Tak či onak nic nenasvědčuje tomu, že by projektil vypuštěný z této ruské družice jakkoli souvisel se zbraní Ščit-2, jejíž konstrukce je přinejmenším stará již více než čtyři desetiletí. Současně to však jistě podtrhuje potenciálně významnou znalostní základnu Ruska, pokud jde o vývoj takových systémů.
Bez ohledu na důvody, které ruskou vládu vedly k tomu, aby nyní zveřejnila konstrukci Ščitu-2, a bez ohledu na to, jaký je současný stav antisatelitních zbraní na oběžné dráze v Rusku, je naprosto fascinující, že máme možnost poprvé nahlédnout do této dříve přísně tajné sovětské rakety.
Zdroj: thedrive.com, tvzvezda.ru