Konec obezity? Zacílení enzymu v tukových buňkách vede k rychlému úbytku hmotnosti
Jeden z hormonů, který zkoumáme v rámci výzkumu obezity, se nazývá leptin a vědci zjišťují, jak změna způsobu, jakým na něj tělo reaguje, může vést ke zlepšení zdraví. Nová studie ukázala, jak zacílení na enzym v tukových buňkách může změnit citlivost na leptin a následně vést k rychlému úbytku hmotnosti a zlepšit celkové metabolické zdraví.
Leptin je hormon, který produkují tukové buňky, a hraje klíčovou roli v regulaci naší chuti k jídlu tím, že komunikuje s mozkem, aby nám dal vědět, že máme dost jídla. Lidé s vyšším podílem tukových buněk budou mít tedy vyšší množství leptinu a u lidí s obezitou může dojít dokonce k přerušení komunikace leptinu s mozkem (leptinová rezistence), která způsobuje přejídání a přibírání na váze. Vědci zkoumají, jak by se dal tento znak obezity řešit.
Když byla tato role leptinu poprvé objevena, lidé si mysleli, že to bude převrat v léčbě obezity. Ale ukázalo se, že tomu tak není. Tento nejnovější výzkum vědců z Michiganské univerzity je soustředěn na výzkum enzymu v tukových buňkách nazývaný histondeacetyláza 6 (HDAC6). Pomocí sloučeniny dokázali snížit jeho aktivitu, při výzkumu obézních myší.
To zlepšilo schopnost mozku hlodavců vnímat leptin a během několika týdnů se snížila jejich tělesná hmotnost o téměř 25 procent. Vědci poznamenávají, že došlo téměř výhradně ke ztrátě tukové tkáně a ne svalové hmoty. Kromě toho léčba nepřinesla pokles energetického výdeje, který způsobuje nižší příjem potravy. Myši také vykazovaly zlepšení zdraví jater a intoleranci glukózy, čímž se snížilo riziko diabetu. Při léčbě štíhlých myší stejnou sloučeninou nedošlo k žádné ztrátě tělesné hmoty. Zůstávají však důležité otázky, zda by to fungovalo u lidí.
Jedním z problémů, na kterém vědci pracují, je toxicita, ke které dochází, když se enzymy HDAC6 rozpadají v lidském těle, což je činí nebezpečnými pro použití při léčbě cukrovky a obezity. Tým vědců nyní pracuje na verzích, které postrádají tyto toxické části, přesto mají stejný vliv na odbourávání tuků.
„Existuje mnoho sloučenin, u kterých bylo prokázáno, že snižují obezitu u myší, ale nemají stejný účinek na lidi. Nebo které snižují hmotnost u lidí, ale nejsou bezpečné,“ řekl profesor Çakir, výzkumný pracovník z Michiganské univerzity pro časopis Nature Metabolism. Než budeme znát odpovědi na tyto otázky, je zapotřebí mnohem více výzkumu.
Výzkum byl publikován v časopise Nature Metabolism .
Zdroj: University of Michigan