Kdy dohoří Slunce a jak bude probíhat jeho zánik

Konečný zánik sluneční hmoty nastane až za biliony let. Stav, kdy jaderná fúze vodíku umožňuje Slunci vyzařovat energii a zajišťuje dostatečný tlak, aby se hvězda nezhroutila pod svou vlastní hmotností, skončí asi za 5 miliard let, uvádí se na livescience.com.

„Slunce je staré o něco méně než 5 miliard let,“ uvedla Paola Testa, astrofyzička z Centra pro astrofyziku, které vzniklo ve spolupráci Smithsonovy astrofyzikální observatoře a Harvardovy univerzitní observatoře. „Budeme-li uvažovat, že Slunce bude trvat řádově 10 miliard let, pak je nyní hvězdou ve středním věku.“

Poté, co Slunce spálí většinu vodíku ve svém jádru, přejde do fáze červeného obra. V tomto okamžiku, zhruba za 5 miliard let, přestane Slunce generovat teplo prostřednictvím jaderné fúze, jeho jádro se stane nestabilním a smrští se. Mezitím se vnější část Slunce, která bude stále obsahovat vodík, bude rozpínat a při ochlazování bude zářit červeně. Toto rozpínání postupně pohltí sousední planety Slunce, Merkur a Venuši, a sluneční vítr zesílí do té míry, že zničí magnetické pole Země a zbaví ji atmosféry.

• 

To bude samozřejmě špatná zpráva pro život na Zemi, pokud zde ještě nějaký bude. Je totiž nejisté, zda život na Zemi zůstane zachován po 10% nárůstu slunečního jasu, který za 1 až 1,5 miliardy let vypaří pozemské oceány.

Slunce se nakonec zhroutí do svého jádra a ve svých vnějších vrstvách zanechá planetární mlhovinu, zatímco se smrští na neuvěřitelně husté, podstatně žhavější hvězdné těleso velikosti Země, známé jako bílý trpaslík. Od té doby bude zbytek Slunce triliony let chladnout, než se nakonec stane objektem, který nebude vyzařovat žádné záření.

„Mnoho vědeckých poznatků je relativně nových, protože nedílná součást pochopení fungování hvězdy vychází ze znalosti principu jaderných reakcí a fúze. Ve 20. století byla jedna z hlavních představ o fungování hvězd taková, že energie pochází pouze z gravitační energie. Jakmile astronomové a astrofyzici lépe porozuměli termojaderné fúzi, mohli spolu s údaji o emisích, pozorovaných u několika hvězd, přijít s ucelenějšími modely života hvězd“, řekla Paola Testa.

„Díky spojení mnoha různých informací z mnoha různých hvězd mohli astronomové a astrofyzikové vytvořit model vývoje hvězd. Díky tomu můžeme poměrně přesně odhadnout, jak staré je Slunce“, dodala astrofyzička.

Toto stáří, přibližně 4,6 až 4,7 miliardy let, potvrzuje i radioaktivní datování nejstarších známých meteoritů, které vznikly ze stejné sluneční mlhoviny, vířícího disku plynu a prachu, z něhož vzniklo Slunce a planetární tělesa ve sluneční soustavě. Díky těmto poznatkům jsou vědci schopni odhadnout s velkou přesností, kdy sluneční světlo nakonec dohoří a Slunce zanikne.

Zdroj: livescience.com