Jak jste na tom s množstvím přátel? Výzkum na opicích přináší zajímavá zjištění

Studie na volně žijících opicích zjistila, že ty z nich, které mají více sociálních partnerů neboli přátel, mají konkrétní oblasti mozku větší než opice, které se společnosti straní nebo mají přátel méně. Předmětem studia byly opice z čeledi kočkodanovitých, makakové rhesus, uvádí se na serveru Newscientist. Tyto opice žijí v tlupách, které čítají obvykle od deseti do padesáti jedinců.

Makakové, stejně jako ostatní primáti včetně lidí, žijí ve velkých a složitých sociálních propletencích. Vědci už vědí, že k celkové velikosti mozku u primátů obecně napomohly právě nároky spojené s orientací v těchto sítích. Nyní se vědci zabývají konkrétními částmi mozku a pátrají, zda společenštější chování některých jednotlivců má vliv na velikost konkrétních mozkových oblastí.

• 

Camille Testardová z Pensylvánské univerzity v americkém městě Filadelfie a její kolegové studovali vztah mezi počtem sociálních partnerů a strukturou mozku u 103 makaků rhesus (Macaca mulatta) žijících na ostrově Cayo Santiago v Portoriku. Opice ve věku od 1 měsíce do 25 let dostávaly potravu a vodu a byl jim ponechán volný pohyb ve skupině dalších opic.

Vědci počítali, kolik měla každá opice sociálních partnerů – včetně přátel a rodinných příslušníků. Sledovali, kolik jiných opic se o konkrétního jedince staralo nebo naopak, o kolik jiných opic se konkrétní jedinec zajímal. Sledování probíhalo bez přerušení po dobu tří měsíců. Některé opice měly desítky přátel, zatímco některé neměly ani jednoho.

Když opice zemřely, vědci jim vyňali mozek a pomocí magnetické rezonance jej naskenovali, aby změřili objemy různých mozkových struktur. Zjistili, že makakové, kteří mají větší sociální okruh, mají zvětšené oblasti mozku spojené se sociálním rozhodováním a vytvářením vazeb. Jde konkrétně o dvě oblasti – o středně vysoký temporální sulcus a ventrální dysgranulární insula.

Předpokládá se, že vysoký temporální sulcus se podílí na sociálním rozhodování, včetně rozhodování o tom, s kým spolupracovat nebo soupeřit. Ventrální dysgranulární insula se zase podílí na vytváření vazeb a na empatii. Tento předpoklad již dříve potvrdila studie, která elektricky stimulovala tuto oblast u opic a zjistila, že je to přimělo dělat přátelská gesta mlaskáním rtů.

• 

Zajímavé je, že u mláďat s různým počtem sociálních kontaktů nebyly zjištěny žádné rozdíly v mozkových strukturách. Je tedy zřejmé, že ke změnám velikostí těchto oblastí dochází až během růstu s nabývajícím věkem. Schopnosti sociálního rozhodování či empatie tedy nejsou předurčeny.

Sociální propojení je stále více uznáváno jako klíčový faktor obecného biologického úspěchu primátů v biologickém světě. Bylo například zjištěno, že šimpanzí samci s větší sítí přátel plodí více potomků. Větší schopnost navazovat vztahy se pozitivně projevuje také u lidí. Dospívající lidé s lepší sociální integrací mají nižší krevní tlak, nižší úroveň zánětů, menší obvod pasu i index tělesné hmotnosti.

U lidí je také prokázáno, že člověk s více přáteli má jinou strukturu mozku než člověk méně socializovaný. Jedna studie například zjistila, že počet přátel na Facebooku – který zřejmě koreluje s množstvím přátel v reálném životě – předpovídá hustotu šedé hmoty v oblastech mozku spojených se sociálním chováním. Obecně lze tedy říci, že lidé, kteří na základě svého vývoje získali schopnost navazovat vztahy jsou lidově řečeno více v pohodě a jsou tedy i ke svému okolí přejícnější a empatičtější. Pravděpodobně se právě tahle schopnost pozitivně projevuje i v situacích, kdy se člověk rozhoduje, zda někomu „cizímu“ má nebo nemá pomoci.

Zdroj: newscientist.com