Gravitační vlnový radar by mohl pomoci zmapovat neviditelný vesmír. Jak funguje?

Pokud vám rádiové vlny poskytují radar a zvuk vám dává sonar, co vám gravitační vlny přinesou? Odpověď by mohla znít „GRADAR“, gravitační vlnový radar, potenciální budoucí technologie, která by mohla využívat odrazy gravitačních vln k mapování neviditelného vesmíru, píše web sciencenews. Hledáním těchto signálů mohou být vědci schopni najít temnou hmotu nebo matné exotické hvězdy a dozvědět se o jejich hlubokém nitru.

Astronomové běžně používají gravitační vlny, pohybující se vlnky ve struktuře samotného prostoru a času, poprvé zjištěné v roce 2015, ke sledování kataklyzmatických událostí, které je těžké studovat pouze se světlem, jako je sloučení dvou černých děr. Fyzici ale také věděli o zdánlivě zbytečné vlastnosti gravitačních vln, to že mohou měnit směr. Einsteinova teorie gravitace říká, že časoprostor je deformován hmotou a jakákoli vlna procházející těmito deformacemi změní směr. Výsledkem je, že když něco vysílá gravitační vlny, část signálu přichází přímo na Zemi, ale některé mohou dorazit později, jako ozvěna, po delších drahách, které se ohýbají kolem hvězdy nebo čehokoli jiného těžkého.

Vědci si vždy mysleli, že tyto pozdější signály, nazývané „gravitační záblesky“, by měly být příliš slabé na to, aby je bylo možné detekovat. Fyzici z univerzity v Clevelandu ve státě Ohio (USA) však udělali pokrok. Vycházeli z Einsteinovy ​​teorie a vypočítali, jak silný bude signál, když se vlny rozptýlí gravitačním polem uvnitř samotné hvězdy.

Pokud mohou být gravitační záblesky tak silné, astronomové by je možná mohli použít ke sledování vnitřku hvězd. Výzkumníci by dokonce mohli ve vesmíru hledat masivní tělesa, která by jinak nebylo možné detekovat, jako jsou koule temné hmoty nebo osamělé neutronové hvězdy na druhé straně pozorovatelného vesmíru. Stále však existují důvody k opatrnosti.

Zdroj: sciencenews.org