Gigantický ruský radar poblíž polských hranic špehuje Evropu. Říká se mu Oko Moskvy

Obří radarové stanice, jako je hradba antén postavená poblíž Černobylu a známá jako „Oko Moskvy“, se mohou zdát jako pozůstatek studené války. Používají se však i dnes a Rusko vyvíjí síť extrahorizontálních radarů několika různých typů. Přestože se nacházejí na zemi, jejich dosah sahá až do vzdálenosti tisíců kilometrů. Jak toto zařízení funguje a jaké jsou jeho možnosti?

Nedaleko polských hranic, v Kaliningradské oblasti, vyrůstá podivná stavba. Z dálky to vypadá, jako by někdo postavil obrovskou zeď šplhající k nebi. Při bližším pohledu zjistíte, že konstrukce není jednolitá – místo stěny je zde plochá mohutná anténa, která míří v mírném úhlu vzhůru. Jedná se o klíčovou součást radaru Voroněž-DM.

Jeden takový radar stačí ke kontrole vzdušného prostoru nad velkou částí Evropy. Voroněž má dosah 6 000-8 000 km a na tuto vzdálenost dokáže podle ruských zdrojů detekovat míč letící vzduchem. Jak je to možné?

Dosah radaru

Většina pozemních radarů má podobnou konstrukci. Jejich konstruktéři se snaží, aby anténa byla co nejvyšší. Je to proto, že dosah radaru je obvykle omezen zakřivením Země. Stačí jen několik desítek kilometrů, aby se za linií horizontu skryly poměrně velké objekty.

Z tohoto důvodu jsou radary umístěny co nejvýše. Pozemní radary jsou umístěny na různých plošinách a výložnících a nejlepších výsledků se dosáhne, když se radar zvedne vysoko do vzduchu.

Takto fungují například letouny včasné výstrahy AWACS, které létají ve velkých výškách. Tímto způsobem poskytují svým radarům „viditelnost“ v rozsahu stovek kilometrů. Jak mohou pozemní radary „vidět“ ještě dál?

Jak radar funguje?

Radary s dosahem mnoha tisíc kilometrů, jako je ruský radar Voroněž nebo Kontejner jsou radary včasného varování. K pohledu daleko za obzor využívají jednu vrstvu zemské atmosféry – ionosféru. Tato vrstva, která začíná ve výšce 50-60 km nad zemí, se vyznačuje přítomností plazmatu, které vzniká ionizací molekul plynu, jak uvádí server Radar Tutorial.

V praxi to znamená, že ionosféra může fungovat jako obrovská obrazovka obklopující celou Zemi a odrážející rádiové vlny. To může ztížit komunikaci, ale může také umožnit rádiovou komunikaci na rekordní vzdálenosti, jak bylo mimo jiné zkoumáno v mýty opředeném americkém programu HAARP.

Pokud namíříme radarovou anténu na ionosféru, její vlny se také odrazí. Stačí je odrazit pod správným úhlem tak, aby dopadly na zemský povrch, od kterého se odrazí zpět do ionosféry. A tak dále mnohokrát. Pomocí tohoto mechanismu může mít extra-horizontální radar dosah tisíce kilometrů a odhalit objekty, které zůstávají pro tradiční radary neviditelné.

Oko Moskvy

Pravděpodobně nejznámějším radarem tohoto typu na světě je Duga, známý také jako Moskevské oko. Jedná se o obří stěnu z antén, která byla postavena v letech 1970 až 1982 poblíž černobylské elektrárny.

Ačkoli mu byly v průběhu let připisovány různé funkce, někdy blízké konspiračním teoriím, je Oko Moskvy jedním z prvků ruské protiraketové ochrany. Tento typ radaru umožňoval včasné odhalení odpálených raket, například mezikontinentálních raket nesoucích jaderné hlavice. Vzhledem k době od odpálení rakety do dopadu na cíl tak měl SSSR teoreticky více než 20 minut na přípravu na americký jaderný útok a případnou odpověď, jak píše server Military History.

Černobylská havárie však způsobila takový rozvrat, že se moskevské oko stalo nepoužitelným. V době války na Ukrajině se z něj stala turistická atrakce, která stále více chátrala.

Voroněžský radar

Rusko dnes provozuje několik variant extrahorizontálních radarů Voroněž. Ty jsou rozmístěny na hranicích země tak, aby pokrývaly co největší část planety.

Čtyři z nich jsou rozmístěny podél jižní hranice Ruska, včetně Armaviru, odkud lze kontrolovat černomořskou pánev a Blízký východ. Jeden radar pracuje v Jenisejsku v Krasnodarském kraji a další čtyři na severu a západě země.

Nejzápadnějším radarem tohoto typu je Voroněž-DM, spuštěný v roce 2014. Voroněž-DM, postavený ve městě Pionerskij v Kaliningradské oblasti, asi 50 km od polských hranic. Dosah tohoto modelu je přibližně 6 000 km, což znamená, že s tímto radarem může Rusko kontrolovat vzdušný prostor nad většinou Evropy, včetně Spojeného království a části Atlantiku.

Přesné schopnosti radaru nejsou zveřejněny, ale podle neoficiálních údajů dokáže současně sledovat až 500 různých objektů s vysokou přesností.

Radar Kontejner

Druhým a prozatím méně početným typem ruského extrahorizontálního radaru je 29B6 Konteyner, který byl v roce 2019 spuštěn v Mordvinské republice. Na rozdíl od radaru Duga nebo Voroněž, které mají podobu stěny antén, tvoří radar Kontejner několik velmi vysokých anténních „stožárů“ seřazených za sebou.

Dosah této konstrukce je přibližně 3 000 km, ale předpokládá se, že snížený dosah bude kompenzován schopností detekovat objekty s velmi malým účinným odrazným povrchem, jako jsou například letadla stealth, jak poznamenává web Global Security.

Není možné ověřit, nakolik jsou oficiální informace poskytované Rusy v této otázce spolehlivé, takže při posuzování schopností konstrukce je třeba vzít v úvahu informační válku, kterou země vede.

Zpět v roce 2020. Rusové uváděli, že radar Kontejner dokáže sledovat až 10 000 objektů denně, a to ve výšce až 100 km. Vzhledem k intenzitě leteckého provozu nad Evropou to naznačuje, že schopnost sledovat současně více objektů je v tomto případě omezená. Jediný radar tohoto typu proto Rusku neumožňuje plně dohlížet na evropský vzdušný prostor.

Zdroj: redakce, military-history.fandom.com, radartutorial.eu, globalsecurity.org