„Existuje nějaký způsob, jak lidstvo zbavit hrozby války?“ ptal se v roce 1932 Albert Einstein psychologa Sigmunda Freuda
Dne 30. července 1932 napsal význačný světový vědec dopis psychologu Sigmundu Freudovi. V obsáhlé polemice se snaží najít odpověď na otázky, jak je možné eliminovat vznik dalších světových válek. Po první světové válce byla tato otázka aktuální v souvislosti s nastupujícím nacionalizmem v Německu.
„Vážený pane profesore Freude, je všeobecně známo, že otázka války, je otázkou života a smrti, nicméně přes veškerou projevenou horlivost skončil každý pokus o její řešení žalostným krachem,“ začíná dopis zveřejněný na webu Unesco.org.
„Jako člověk imunní vůči nacionalistickým předsudkům osobně vidím jednoduchý způsob, jak se vypořádat s povrchní stránkou tohoto problému. Zřídit na základě mezinárodní dohody zákonodárný a soudní orgán, který by řešil každý konflikt vzniklý mezi národy. Každý národ by se zavázal, že se bude řídit příkazy vydanými tímto zákonodárným orgánem, a že se bude dovolávat jeho rozhodnutí v každém sporu, a také že bude bezvýhradně přijímat jeho rozsudky,“ pokračuje ve svých úvahách Einstein.
V dalších odstavcích textu Einstein naléhá na vytvoření takovéto instituce, ale uvědomuje si také, že není vše tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. „Tribunál je ale lidskou institucí, což může být problém. A dále, hledání mezinárodní bezpečnosti zahrnuje bezpodmínečné vzdání se každého národa do určité míry své svobody jednání, tedy své suverenity, ale je nade vší pochybnost jasné, že k celosvětové bezpečnosti nemůže vést žádná jiná cesta„, píše význačný vědec.
Foto: janeb13/Pixabay
V textu se Albert Einstein zmiňuje o „touze po moci“, která charakterizuje vládnoucí třídu v každém národě, a která je nepřátelská vůči jakémukoli omezení národní suverenity. „Jak je možné, že tato malá klika dokáže vůli většiny, která může válečným stavem ztratit a utrpět, přiklonit do služeb svých ambicí?„, ptá se dále Einstein a okamžitě dává k dispozici odpověď. „Zdá se, že menšina, v současnosti vládnoucí třída, má pod palcem školy a tisk, a obvykle i církev. To jí umožňuje organizovat a ovlivňovat emoce mas a dělat z nich svůj nástroj.“
Význačný vědec a filozof dále rozvíjí úvahy nad tím, jak je možné, že tyto mediální prostředky dokáží tak dobře vyburcovat lidi k tak „divokému nadšení, že dokonce obětují své životy„? I na tuto otázku nabízí vědec odpověď. „Protože člověk má v sobě touhu po nenávisti a ničení. V normálních dobách existuje tato vášeň v latentním stavu, vynořuje se jen za neobvyklých okolností. Je však poměrně snadné ji vyvolat a pozvednout na sílu kolektivní psychózy. V tom možná spočívá jádro celého komplexu faktorů, o nichž uvažujeme, hádanka, kterou může rozluštit jen znalec lidských instinktů,“ píše Einstein v naději, že se mu dostane odpovědi od odborníka v oboru psychologie, Sigmunda Freuda.
Poslední otázky, které Albert Einstein klade význačnému a uznávanému rodáku ze severomoravského Příboru jsou logické: „Je možné řídit duševní vývoj člověka tak, aby byl odolný vůči psychózám nenávisti a destruktivity? Existuje náprava myšlení člověka tak, aby byly všechny ozbrojené konflikty v budoucnosti znemožněny?„
Sigmund Freud z Vídně prostřednictvím dopisu odpovídá: „Jednou z cest je posilování intelektu, který umí ovládat náš instinktivní život. Jsme povinni válku pohoršovat a považovat ji za naprosto nesnesitelnou… Jak dlouho máme čekat, než se všichni muži stanou pacifisty? Je nemožné to říci. Zůstává jen naděje, že kulturní dispozice člověka a opodstatněný strach z války, mohou sloužit k ukončení všech válečných konfliktů v blízké budoucnosti. Jakými způsoby nebo cestami k tomu dojde, nemůžeme odhadnout. Můžeme se pouze spolehnout na ujištění, že cokoli, co přispívá ke kulturnímu rozvoji, působí také proti válce„, píše v závěru své odpovědi Sigmund Freud.
Přestože uvedená komunikace mezi vědeckými kapacitami je již téměř století stará, je stále stejně aktuální. Vyplývá z ní jednoznačný závěr, že válku nikdy nezastaví zbraně. Jedinou cestou obrany je vzdělávání a pochopení, že všichni žijeme na jednom relativně nepatrném kousku mnohem většího vesmíru a jakékoli naše „malé“ spory jsou projevem naší malosti a malichernosti. Ať už jde o spory uvnitř národů nebo mezi jednotlivými zeměmi.
Zdroj: en.unesco.org