Elektřinu ze slunečního světla dnes vyrábíme díky objevu z 19. století

Na počátku 19. století objevil francouzský fyzik Edmund Becquerel, že některé materiály generují malý elektrický proud, když jsou vystaveny světlu. V roce 1839 vytvořil první fotovoltaický článek spojením chloridu stříbrného umístěného v kyselém roztoku s platinovými elektrodami. Krátké historii fotovoltaiky se věnuje server Energysage.

Vývoj technologie solárních panelů vyžadoval řadu příspěvků od různých vědců. Přirozeně se diskutuje o tom, kdy přesně byl první článek vytvořen a komu by měl být tento vynález připsán. Často je vynález solárního článku připisován již zmíněnému Edmondu Becquerelovi (na snímku).

• 

V roce 1873 Angličan Willoughby Smith objevil, že selen má fotovodivý potenciál. Tento poznatek inspiroval krajany Williama Gryllse Adamse a Richarda Evanse Daye. Ti v roce 1876, potvrdili, že selen, vystavený slunečnímu záření, vytváří elektřinu. O několik let později, v roce 1883, vyrobil Američan Charles Fritts první solární články vyrobené ze selenových plátků – a to je důvod, proč někteří historici připisují skutečný vynález solárních článků právě Frittsovi.

Německý fyzik Philipp Lenard roce 1904 zjistil, že světlo při srážce s některými kovy uvolňuje elektrony, a poskytl tak první srozumitelné vysvětlení fotovoltaického efektu. O rok později tento jev ještě přesněji vědecky vysvětlil a fotovoltaický jev dokázal Němec Albert Einstein, tenkrát 26letý.

Je namístě si vysvětlit, co vlastně je fotovoltaický jev. Z fyzikálního hlediska je charakterizovaný přímým vyražením elektronu z jeho oběžné dráhy fotonem slunečního záření. To umožňuje přeměnu slunečního záření na elektrickou energii. Vzájemným působením slunečního záření a polovodiče dochází k pohlcování fotonů a uvolňování elektronů.

Solární články, jak je známe dnes, jsou již, namísto selenu, vyrobeny z křemíku. Někteří se proto domnívají, že skutečný vynález solárních panelů souvisí až s vytvořením křemíkového fotovoltaického článku. A to se podařilo až v roce 1954 Darylu Chapinovi, Calvinu Fullerovi a Geraldu Pearsonovi v Bellových laboratořích v USA. Jednalo se o první případ solární technologie, která skutečně dokázala napájet elektrické zařízení několik hodin denně. Vůbec první křemíkový solární článek dokázal přeměnit sluneční světlo se čtyřprocentní účinností.

• 

O fotovoltaiku začal být enormní zájem. Technologie solárních panelů se v průběhu desetiletí neustále zdokonalovala. Americká družice Vanguard 1 se v roce 1958 stala první kosmickou lodí, která používala solární panely, čímž tuto technologii popularizovala. Loď s sebou vezla 108 křemíkových solárních článků s účinností maximálně deset procent.

Největší fotovoltaický boom nastal po první ropné krizi v roce 1973. Vzniklo mnoho nových výzkumných institucí, které se zabývaly vývojem fotovoltaické energie. Mnoho zemí finančně podpořilo zakázku na vývoj levnějších a lepších solárních článků. Výroba energie ze slunce je nyní nejvíce aktuální díky snižování uhlíkové stopy a potřebě nahradit stávající zdroje energie.

Zdroj: news.energysage.com; wikipedia.com