Čištění fotovoltaických panelů je náročné. Němci ale mají způsob, jak to udělat jednoduše
O čištění fotovoltaických panelů se příliš často nemluví. To proto, že to často bývá potenciálně nebezpečné. Němci však mají způsob, jak zajistit, aby fotovoltaické moduly zůstaly čisté.
Čištění fotovoltaických panelů není běžně prováděnou činností. Zatímco v případě pozemních konstrukcí lze povrch modulů čistit poměrně snadno, střešní panely jsou obtížně přístupné, a jejich čištění proto může představovat riziko nehody. Němci však mají způsob, jak tuto nepříjemnost odstranit.
Vědci z německého Fraunhoferova institutu vyvinuli speciální povlak, který je ideální pro pokrytí fotovoltaických panelů. Tato tenká vrstva skla vděčí za své vlastnosti oxidu titaničitému. Německý vynález mění své vlastnosti a při vystavení slunečnímu záření se mění z hydrofobního povrchu na hydrofilní. Proto je ideální pro fotovoltaické panely.
Špína na fotovoltaických panelech. Odkud se bere?
Fotovoltaické panely nejsou příliš citlivé na jemné nečistoty. Občasný déšť většinou stačí k tomu, aby z nich smyl usazený prach. V závislosti na prostředí, ve kterém jsou instalovány, však může být problém znečištění akutnější.
Pokud jsou panely umístěny v těsné blízkosti polní cesty, existuje vysoké riziko, že se za suchého počasí silně zapráší. Podobná situace je i u modulů instalovaných v bezprostřední blízkosti komínů. Nebezpečí pak představují saze a prach, které z něj unikají. V případě silného znečištění může být nutné moduly vyčistit, zejména pokud chcete maximalizovat produkci.
Německý nátěr je odpovědí na problémy s fotovoltaikou
Němci umožnili, aby se fotovoltaické moduly čistily samy. Oxid titaničitý použitý v povlaku jej činí hydrofobním. Při vystavení slunečnímu záření mění své vlastnosti a je hydrofilní. Tyto vlastnosti umožňují čištění panelů.
Během dne, kdy má povrch hydrofilní vlastnosti, zůstávají kapky vody na povrchu panelů a případné nečistoty se usazují. V noci, kdy panel mění své vlastnosti, jsou částice vody „odpuzovány“ z jeho povrchu, což v praxi znamená, že z panelu jsou odplavovány částice prachu, sazí nebo písku, a panel tak zůstává čistý.
Na široké využití tohoto typu technologie si však budeme muset ještě počkat. Povlak oxidu titaničitého je drahý a má několik slabin. Především není příliš odolný vůči mechanickému a tepelnému namáhání. Lze však doufat, že podobné řešení bude v budoucnu široce používáno, aby se předešlo problémům spojeným s nadměrným zanášením fotovoltaických panelů.
Zdroj: redakce, fep.fraunhofer.de